|
6.1.2010
Filip Sklenář: kontroverzní autor zemřel v jednatřiceti
< Filip Sklenář Autor knihy, kterou si objednal a kterou dotvořil Radovan Krejčíř, zemřel mezi Vánocemi a Novým rokem 2010 na selhání srdce. Bylo mu 31 let. Než si Sklenáře jako "ghost writera" najal známý kriminální uprchlík, Sklenář napsal knihu, kterou považoval za své mistrovské dílo, Červené dlaždice. Za tu ho mnozí kritizovali kvůli jejímu protikřesťanskému obsahu. V knize se Sklenář dotkl široce rozšířené homosexuality v katolické církvi. Přitom však Filip Sklenář nebyl zrovna ateista. |
|
Druhou věc, kterou jsme měli navzájem společnou, byla homosexualita. I když mezi námi nikdy nebylo nic sexuálního ani emocionálního, Filip se mi svěřil, že miluje mladého muže, který trpí schizofrenií, takže to byl složitý vztah. Filip nesmírně rád vyvolával konflikty, zejména s přáteli. Lehce je z toho možno vyvodit, že potřeboval být brán vážně. To bylo Sklenářovým charakteristickým rysem, usilovně prosazoval své téměř socialistické, velmi levicové názory. Opačné názory však nepotlačoval. Zřejmě však hlavně chtěl vyvolat dobrou debatu, nikoliv nutně vyhrát. Sklenář ale trpěl něčím, co se vyskytuje často mezi lidmi, kteří jsou silně inteligentní a trápí je to, co vědí: hodně pil. Tolik, že jsem ho musel odvolat z funkce redaktora deníku Metro. Kouřil se mnou pravidelně marihuanu, ale daleko víc měl rád pervitin, vodku a piko. Sklenář rád šokoval a vyvolával kontroverze. Neodpustil by mi to, kdybych ho v nekrologu pochválil, aniž bych se zmínil o jeho destruktivní osobnosti. Rád vystupoval jako tvrdý homosexuál, dokázal pracovat stejně usilovně rukama jako mozkem, naprosto ho nezajímala klasická homosexuální kultura. Neměl zženštělé chování. Ohledně své sexuality se choval velmi otevřeně, avšak neměl charakteristické rysy obyčejně spojované s homosexuály. Choval se velmi machisticky a dokonce tu a tam zmlátil po hospodách různé chlapy, pokud ho někdo provokoval.
Avšak nejlepším způsobem jak charakterizovat, kdo to byl Filip Sklenář, je citovat, co je o něm napsáno na Metapedii (cs.metapedia.org). Řekl mi, že je to jeho velmi dobrý, stručný popis:
Filip Sklenář (* 1978 Bystřice pod Hostýnem) je český publicista,
homosexuální aktivista a spoluautor knihy o Radovanu Krejčířovi.
Publikovat své výtvory začal již v patnácti letech. Těžká drogová
závislost, jíž se údajně zbavil až ve dvaadvaceti, ho dvakrát přivedla
do konfliktu se zákonem a k několika nervovým zhroucením. V minulosti
publikoval na Britských listech, kde ve svých textech mimo jiné urážel
Palachovu památku. Podle svých slov má autorský podíl na komerčně
úspěšné knize Radovan Krajčíř, o které vzhledem k její opravdu nízké
kvalitě musel sám přiznat, že se nejedná o příliš kvalitní práci.
Pikantní na celé situaci je, že kniha nejprve vyšla anonymně a Sklenář
si na ni sám psal na Britských listech pochvalné recenze, za což byl z
Britských listů vyhozen. Sám svůj vyhazov nesl nelibě a vedl v
šéfredaktorem Britských listů Janem Čulíkem spor o to, zda tak činil s
jeho souhlasem či nikoliv.
Jeho texty uveřejňují i levicoví anarchisté na stránkách
Československé anarchistické federace.
Jinde se o něm praví: Filip Sklenář (nar.1978) - v patnácti poprvé celostátně publikoval poezii prostřednictvím ČRO 3, Rádio Vltava. V osmnácti zběhl ze střední školy a živil se v severní Africe jako pašerák hašiše. Těžká drogová závislost, jíž se zbavil až ve dvaadvaceti, ho dvakrát přivedla do konfliktu se zákonem a k několika nervovým zhroucením. Pracoval jako číšník, barman, stavební dělník, prodavač. Žil ve Španělsku, Bavorsku a na Ceutě, procestoval větší část západní Evropy. Kromě intenzivního samostudia všeho, nač mu oko padlo, o sobě tvrdí, že během afrického pobytu studoval cosi tajemného u světu jinak neznámého muže, kterého nazývá Ibn Azizem. Své útočné články publikuje v současnosti do internetového magazínu Téma přispívá obecnějšími literárními úvahami a externě se věnuje redakci odborných článků a textů do čtenářsky pohodlnější podoby. Jeho prozaickou prvotinu Červené dlaždice odmítli pro kontroverzní obsah tři nakladatelé, ale v současnosti - jak se zdá - už směřuje k českým čtenářům. Emailová korespondence Filipa Sklenáře se serverem Kompost je také ilustrativní ohledně Sklenářovy osobnbosti: ukazuje jasně, jak fungovaly jeho mozek a jeho nálady ZDE. Je také zajímavé zkoumat Filipův styl v tomto textu, který napsal pro mě, když jsem byl šéfredaktorem deníku Metro. Aby text nebyl potlačen, nechal jsem ho vydal pouze v moravském vydání, aby si ho konzervativní generální ředitel druhého dne ráno nepřečetl (čtrnáct let života v České republice mě naučilo používat českých sabotážních metod):
Pět výhod amerických radarůV záplavě dezinformací, manipulací, polopravd, spekulací i prostých výmyslů, kterými nás zaplavuje česká vláda a jí nakloněná média, působí strohé prohlášení amerického velvyslanectví v Praze jako očistná lázeň v duchu anglosaského fair play. Ani přeložen do lstivé češtiny neztrácí text na strohé čistotě a působivosti. Zbytečné starostiPrvní výhodou případného radaru bude to, že za pronájem území USA odmítají zaplatit byť jediný cent, euro či americký dolar. Tato výhoda ušetří zbytečné starosti národní bance a zabrání případné inflaci hodnoty amerického dolaru na českém území. Blažená nečinnostDalší společenský zisk a druhá výhoda plyne z toho, že Američané umožní českým firmám prohrát tendry na dodávky služeb či materiálu pro základnu. Pověstně líní a neschopní Češi tak budou moci zůstat v blažené nečinnosti a bez dolarů, se kterými by si beztak nevěděli rady. Nemusíme do New YorkuZ tohoto profitu plyne výhoda třetí, a sice ta, že USA v žádném případě (navzdory dezinformacím knížete Schwarzenberka, t. č. ministra zahraničních věcí) nemají v úmyslu otevírat otázku vízové povinnosti pro Čechy. Líní a chudí venkované mohou v klidu zůstat ve svých chýších, nikdo je nepožene do New Yorku, kde by beztak zabloudili neschopní doptat se místních na cestu. Bez nátlakuČtvrtá výhoda je ta, že USA nemají v úmyslu nijak investovat do rozvoje infrastruktury oblasti, ve které hodlají osvobozeni od kempingových poplatků v pokoji tábořit, ani nijak řešit politiku zaměstnanosti v oblasti. Hned se jednomu uleví! Víme tedy, že USA nemají v úmyslu vyvíjet žádný tlak na české nezaměstnané, vágusy, santusy či asociály a jediným, kdo bude muset plnit americké pokyny, zůstane i nadále naše vláda. Zmužnění liduPátá výhoda je pak prostě z nebes dar. Jakožto "věrní spojenci" se Češi ocitnou v relativním bezpečí před agresivní a paranoidní politikou Spojených států amerických, na které ani blížící se pád republikánské exekutivy nejspíš mnoho nezmění. Skutečnost, že se Češi v očích světa stanou spoluviníky amerických vojenských dobrodružství, a odtud plynoucí přímé ohrožení země povedou ke zlepšení bojové morálky národa a celkovému zmužnění lidu, ve kterém je dnes i Leoš Mareš za vysloveně samčí typ. Odsud poplyne i hlavní ekonomický profit České republiky. Nebude už muset dále hostit finančně náročné návštěvy z Německa, Ruska, Číny a dalších zemí, neboť vztahy s těmito obchodními partnery ochladnou na bod mrazu. Naším jediným spojencem a partnerem zůstanou Spojené státy a jejich zástupce hostit během jednání nemusíme. Své pokyny pošlou ve stručné angličtině, tzv. simplified-English, jaká se užívá na dotazníky pro cizince z rozvojových zemí, předsedovi české vlády na stůl faxem. FILIP SKLENÁŘ Deník Metro (Morava), 8.2.2007 Odpočívej v pokoji, Filipe. Nevěřím v Boha ani v posmrtný život, ale ty jsi v ně věřil. Takže se teď můžeš hádat s Bohem. Jednou mi řekl, že jestliže Ježíš skutečně měl ty dlouhé zlaté vlasty a modré oči, jak je často v moderní době malován, Filip by se s ním pokusil vyspat. Myslím, že to charakterizuje Filipa lépe než cokoliv jiného... |
