Rádi bychom zdůraznili, že tohle není a nikdy nemůže být rovný spor mezi vedením Domova důchodců a jeho invalidními obyvateli.

Je to podobné jako vztah zákazník - prodejce; v němž přece vždycky mají přednost - z dobrých důvodů - zákazníkova práva. Ale vztah invalida - ošetřovatel je přece ještě nerovnější: v takovém vztahu leží přece ještě daleko více morálních povinností na ošetřovateli.

Z etického hlediska má správa Domova důchodců přece menší práva než nepohybliví lidé, o něž se dům stará.

Když už nic jiného, paní ředitelka i pomocný personál Domova důchodců mají na rozdíl od lidí, o něž se starají, plné zdraví. Slušné je přistupovat k těžce invalidním lidem s pokorou.

Nemůžeme samozřejmě svědčit o konkrétní situaci v Domově důchodců v Dobré Vodě. Třeba je opravdu Miroslav Cyroň neuvěřitelný sprosťák. Připadá vám to pravděpodobné? Nám se zdá, že stěžovatel Miroslav Cyroň, navzdory své těžké invaliditě, je schopný a inteligentní, samostatně myslící člověk. Projevuje se to už tím, že ve své invaliditě "nekouká pasivně do zdi", ale je schopen pracovat jako počítačový odborník na správě internetového serveru. Domovu ušetřil údajně peníze, když mu doporučil linuxové opensourcové zařízení. Proto jeho obraz jako sprosťáka, který chce Domovu jen škodit a jehož cílem je ponižovat jeho zaměstnance, nepůsobí jaksi úplně přesvědčivě. Takovým lidem jako Cyroň by se aktivita měla spíš umožňovat, nikoliv ztěžovat, domníváme se.

Cyroňovy námitky se zdají být důvodné: Proč údajně nemůže jíst zdravou stravu (zeleninu, celozrnné pečivo) za peníze, které si platí? Proč bylo jeho sprchování, podle jeho svědectví, údajně omezeno jen na dobu jednou týdně? Proč mu bylo sděleno, že bude odpojen od internetu? Obávám se, že i šéfredaktor Britských listů by v takové situaci asi protestoval a dostalo by se mu od pomocného personálu jednotného svědectví, že je "nekooperativní" a nikdo ho nikde nechce. Domníváme se, že i kdyby byl Miroslav Cyroň nekooperativní (o čemž nemáme důkazy), morální a profesionální povinnost personálu Domova důchodců je situaci vstřícně řešit. Od toho jsou to přece profesionálové, ne? Ti přece psychologické problémy hravě vyřeší?

Nebo "sprosťáka invalidu" potrestáme za jeho nekooperativnost ("chce mít ve vlastním pokoji soukromý internet a rád by jedl zdravou stravu!") a vyhodíme ho na mráz?