Nepochybně by se o Masarykovi a jeho myšlenkách mělo více mluvit, samozřejmě i kriticky. Ale ne jen o Masarykovi, nýbrž třeba i o Havlíčkovi, Palackém, Janu Patočkovi a vůbec o tom, že česká kultura není jen omezeně česká, že to není jen to konformní, školské "my", ale že má i univerzální rozměr, kritický vůči sobě samé, rozměr srovnávající se s kulturami vskutku vyspělých národů.

Na prvním místě je ale v takovém smyslu nutno vždy zmínit a především studovat, poznat a pochopit Husa a Komenského, a to nejde bez širokých znalostí dějin světové kultury a definitivního opuštění zápecnické, poklidné české malosti. Dnes už například není Hus protikladem vůči protireformaci a většinovému habsburskému katolicismu, dnes je Hus protikladem proti naší malosti a našemu omezenému češství, zplozenému ve spodních, šovinistických proudech národního obrození. Hus jako katolík a univerzální křesťan.

Poznámka JČ: Domnívám se, že Hovory s T.G.M. je kniha pedagogická. Masaryk v ní z titulu "tatíčka národa" vysvětluje svým občanům, jak je rozumné a prospěšné se chovat. Skutečně pozoruhodné až šokující je z hlediska dneška, jak dobře Masaryk znal vlastnosti a zvyky českého národa, které dnes často připisujeme dědictví totalitního komunismu, jenže na základě této knihy z let 1928-1935 (i jiných dobových svědectví, z doby dávno před komunistickým režimem) musíme neochotně přiznat, že kritizované způsoby chování mnohých Čechů asi s totalitním komunismem nemají příliš mnoho společného.

Masaryk své Čechy kritizuje za úhybnost, mstivost, omezenost, brutalitu a prolhanost a definuje tyto vlastnosti jako charakteristické rysy otrocké mentality, které vznikly jako důsledek zotročení českého národa. (V otroctví ale žila bezpochyby až do dvacátého století většina světa; že by "normální lidi" měli kdekoliv na světě život zrovna lehký či lehčí než Češi v "porobeném" českém království v Rakousku, to se nedá říct. Když přišli britští vojáci na bojiště 1. světové války, ukázalo se, že jsou daleko vzrůstem daleko menší než vojáci z evropských zemí. Podvýživa obyvatelstva v Británii po dlouhé generace vedla k tomu, že Britové byli prostě malí. Dodnes v Británii přežívá podprahová zvyklost, že ten, kdo je vysoký, je považován za příslušníka aristokratických tříd.:) )

Je nutno si však uvědomit, že Masaryk byl zkušený politik a manipulátor; dlouhá léta byl poslancem v rakouském parlamentu, a ve snaze dosáhnout svých politických cílů zcela zjevně manipuloval a lhal ve všech případech, kdy to považoval za nutné. (Masaryk zjevně neváhal lidi kolem sebe mystifikovat: vyplývá to třeba i z toho, že byl ochoten v přítomnosti svých kritiků, kteří ho neznali, nadávat sám na sebe a měl z toho legraci; do svého falešného srbského pasu v Ženevě napsal o sobě zeměpisné nesmysly, protože posměšně předpokládal, že "pitomí lidé na Západě", kteří neznají zeměpis, si toho nikdy nevšimnou. Stejně tak Masaryk a Beneš drsně lhali na Versailleské konferenci po 1. světové válce o údajném počtu Němců žijících na území Československé republiky, protože arogantně předpokládali, že pravdu "hloupí" západní politikové nikdy nezjistí.) Nejsou tohle zrovna typické příklady otrocké české úhybnosti, kterou Masaryk teoreticky kritizuje a odmítá?)

Politicky nebyl Masaryk příliš předvídavý: Je zjevné, že rozbití Rakouska přímo vedlo k zotročení Československa nacistickým a pak komunistickým režimem: k tomu by bývalo zřejmě nedošlo, kdyby Masaryk Rakousko nerozbil. Miliony životů by byly ušetřeny. V Hovorech s T.G.M. se Masaryk zmiňuje, že světoví politikové nechtěli Rakousko-Uhersko začátkem 1. světové války rozčlenit: považovalo se obecně za hráz německé rozpínavosti. Žádný argument, proč je takový názor špatný, Masaryk nikdy nepředložil.

V Hovorech s T.G.M. Masaryk argumentuje, že politik nemá ve své věci lhát. Zřejmě skutečně chtěl, aby se Češi tak nechovali. Cituji:

To je strašně krásné; jenže bohužel, Masaryk a Beneš na Versailleské konferenci po první světové válce lhali úplně stejně jako Maďaři ohledně počtu Němců žijících na území Československé republiky a jejich lhaní právě zdiskreditovalo československý režim u západních politiků přesně tak, jak to Masaryk popisuje v případě Maďarů a Setona-Watsona.

Masaryk tohle musel vědět, když Čapkovi diktoval svou argumentaci o tom, že se nesmí ve vlastní věci "lhát a přepínat". Není výše zmíněný odstavec dost pokrytecký?

Navzdory tomu všemu je myslím velmi užitečné zamýšlet se nad Masarykovými "teoretickými" argumenty; bez ohledu na to, že jeho chování v praxi jeho vysokým morálním principům asi vždycky neodpovídalo.