Už v raném spise Hmota a paměť (1896, česky v Oikúmené 2003) francouzský filosof Henri Bergson přišel s teorií vnímání založenou na zájmu. Když ji velmi zjednoduším, vjem prý vzniká, jakmile od předmětu odečteme, co nás nezajímá. Je to ale překvapivě realistická teorie, stav světa jí příliš neprotiřečí. Lidé zpravidla vnímají právě to, co zrovna chtějí nebo potřebují, zbytek smyslových dat představuje neuvědomovaný odpad.

Abych byl dosti názorný, uvedu hned příklad. Češi velmi často barbarsky a nepřesně používají výrazu velbloud, takže není vůbec jasné, kterého zástupce čeledi Camelidae mají vlastně na mysli – zda velblouda jednohrbého, velblouda dvouhrbého, lamu, alpaku, huanaco nebo vikuňu. Kupodivu, tato trestuhodná terminologická nepřesnost nemá na jejich životy téměř žádný vliv, protože celkový možný dopad tohoto zanedbání prostě nepřekračuje potenciální účinek všech velbloudů na planetě Zemi na situaci v ČR - a ten je dosti malý. Na rozdíl od beduínů, kteří prý rozlišují řádově stovky různých nuancí při zacházení s velbloudy, se my bez takového filigránského pojmového aparátu docela dobře obejdeme. Možná jsme z beduínského hlediska opravdu příšernými barbary, ale trápit nás to moc nemusí. Abychom to změnili, muselo by se zatím běžné stírání rozdílů mezi velbloudy začít v každodenním životě výrazně nevyplácet.

Podobně je tomu zřejmě i v případě mezinárodních investorů. Dosud v podstatě nemají žádný závažný důvod odlišovat v podmnožině „emerging markets“ Střední Evropu od Evropy Východní. A už vůbec nemají zapotřebí rozlišovat navíc jistou zemičku se subdodavatelskou ekonomikou, jejíž nynější prezident coby premiér bojoval proti zrůdným řečem o „vysoké míře přidané hodnoty“ a finálních výrobách, od ostatních ekonomik, které jsou vůči Západní Evropě v podobně podřízeném postavení. Na celou tuto skupinu zemí krize mj. logicky dopadá hůře než na finální producenty. Paličatě destruktivní protekcionismus to nejspíše nezmění, a školení v zeměpise taky ne. Nejdřív bychom totiž museli média a investory přesvědčit, že je opravdu v jejich zájmu, aby nás odlišovali od ostatních postsovětských zemí. Sprostým zesměšňováním například Bulharů à la Entropa ani jinými dosud zvolenými metodami se to zjevně nepodařilo, tudíž jest se obávati, že se přístup Západu hned tak výrazně nezmění...