Někdy dokáží peníze smrt odložit - člověk, který dokáže vydat milion liber na osobní lékaře, se pravděpodobně dožije delšího života než lidé, kteří to udělat nemohou. Avšak nedokáže prodloužit svůj život o moc déle, než jaká je průměrná délka života lidí v rozvinutém světě.

A věříte-li jen v peníze, dříve nebo později zjistíte, že peníze trpí velkým omezením: nedokáží ospravedlnit skutečnost, že je člověk smrtelný. Čím více se snažíme této skutečnosti uniknout, tím více jsme si nuceni uvědomovat, že náš majetek nám neumožní, abychom porozuměli smrti.

Toto ospravedlnění poskytuje náboženství. Náboženství jsou systémy víry, které umožňují lidským bytostem, aby ospravedlnily svou existenci a aby se smířily se smrtí. My v Evropě v posledních letech čelíme úpadku organizovaného náboženství.

Často se cituje věta, jejímž autorem je prý G. K.Chesterton: "Když člověk přestane věřit v Boha, neznamená to, že už nevěří v nic. Začne věřit v cokoliv." A to je pravda. Prý žijeme ve věku skepse. Ve skutečnosti žijeme ve věku neuvěřitelné důvěřivosti. Svědčí o tom šířící se množství okultních, pohanských a subkřesťanských kultů.

Souhlasím s Joycovým hrdinou, bývalým katolíkem, z knihy Portrét umělce jako mladého muže: "Jaké by to bylo osvobození vzdát se absurdity, která je logická a koherentní a přijmout absurditu, která je nelogická a nekoherentní?" Náboženská oslava Vánoc je alespoň jasnou a koherentní absurditou. Komerční oslava Vánoc není ani to.

Kompletní článek v angličtině ZDE