O nějakých třicet pět let později se na ohlasové stránce jiných novin - jejichž světonázorová orientace je v tom nejpříkřejším rozporu s tou, k níž se kdysi hlásila stará dobrá Pravda, - objevila prosba adresovaná prezidentovi USA. 30. ledna 2003 otiskl The Wall Street Journal dopis s titulem "United We Stand" ["Jsme sjednoceni"], jejž podepsalo osm evropských státníků vyjadřujících tak své kolektivní rozhořčení nad situací v Iráku. Ve jménu hodnot sdílených se Spojenými státy, tj. ve jménu "demokracie, osobní svobody, lidských práv a dodržování zákonů", žádali tito politici amerického prezidenta, aby neprodleně pomohl "zbavit svět nebezpečí, jaké představují zbraně hromadného ničení Saddáma Husajna", které "se v součinnosti s terorismem jeví hrozbou nedozírných důsledků".

Taková charakteristika "dopisu osmi" je hodně daleko od pravdy, jak se může přesvědčit každý kdo si osvěží paměť a krátký text si přečte

1) Dopis (nikoli prosba) není adresován prezidentu Bushovi, ale Evropanům a Radě bezpečnosti OSN

2) Státníci nevyjadřují kolektivní rozhořčení nad situací v Iráku. Státníci píší: "Evropa není ve sporu s iráckým lidem. Ten je samozřejmě první obětí současného brutálního iráckého režimu. Chceme bránit světový mír a bezpečnost tak, že zajistíme, aby se tento režim vzdal zbraní hromadného ničení."

3) Státníci o nic nežádají. Státníci už vůbec nežádají prezidenta Bushe aby ve jménu demokracie zbavil něčeho svět. Státníci připomínají evropanům že Amerika nebyla a není jejich nepřítel a dále státníci připomínají Radě bezpečnosti OSN, že se vyplácí trvat na vlastních slovech (rezoluce č. 1441).

Zkrátka, není to dopis "zvací" je to dopis v kterém státníci vyjadřují svoje stanovisko. Stanovisko v té době zjevně bližší postoji USA než třeba Francie, ale to je snad normální že názory se liší.

Jedno ze základních pravidel logiky zní "z nepravdy plyne cokoli". Co je to to "cokoli", které donutilo autora interpretovat celkem přehledný a jednoduchý text dopisu osmi tak "osobitě", nevím. Dál jsem esej nečetl, ztratilo to pro mě smysl.

Můžu se jen domnívat, že autor vybudoval oslnivou paralelu mezi Brežněvem a Bushem a mezi 99 pragováky a osmi evropskými státníky. To je jistě hezké přirovnání, ale jako příspěvek k poznání světa je to - vzhledem k té úpravě faktů hned na začátku - bezcené. Jestli ovšem nemá být tím poučením zjištění, že i oslnivé a provokativní příspěvky přednášené akademiky na konferencích mohou někdy stát na vodě.

Závěrem se omlouvám že vás nutím číst tenhle text, měl bych nejspíš napsat autorovi nebo přímo na vulgo.net To jsem koneckonců také udělal.