Investigace z BBC: Sufian Abu Salah uvedl, že byl v izraelské vazbě surově zbit a bylo mu odepřeno ošetření drobného zranění na noze

21. 5. 2024

 
Jeden ze zadržených, kterého izraelská armáda odvezla z Gazy k výslechu a později propustila, řekl BBC, že mu musela být amputována noha, protože mu bylo odepřeno ošetření infikované rány.

Jeden z vedoucích lékařů pracujících ve vojenské nemocnici, která je středem obvinění, popřel, že by amputace byly přímým důsledkem tamních podmínek, ale pouta a další omezovací prostředky používané dozorci označil za „dehumanizaci“.

Izraelská armáda uvedla, že se zadrženými v tomto zařízení bylo zacházeno „přiměřeně a šetrně“.

Oba informátoři, s nimiž BBC hovořila, byli na pozicích, které umožňovaly posoudit lékařské zacházení se zadrženými. Oba požádali, aby zůstali v anonymitě kvůli citlivosti této otázky mezi jejich kolegy.

Jejich výpovědi podporuje zpráva, externí, kterou v únoru zveřejnila organizace Lékaři za lidská práva v Izraeli a která uvádí, že izraelské civilní a vojenské věznice se staly „aparátem odplaty a pomsty“ a že jsou porušována lidská práva zadržených - zejména jejich právo na zdraví.

Oznamovatelé uvedli, že palestinští vězni byli běžně drženi připoutaní k nemocničním lůžkům a byli nuceni nosit pleny

Obavy ohledně zacházení s nemocnými a zraněnými zadrženými se soustředily na vojenskou polní nemocnici na vojenské základně Sde Teiman v jižním Izraeli.

Tuto polní nemocnici zřídilo izraelské ministerstvo zdravotnictví po útocích Hamásu speciálně k ošetřování zadržených osob v Gaze poté, co některé veřejné nemocnice a jejich personál vyjádřily neochotu ošetřovat bojovníky zajaté v den útoků Hamásu.

Od té doby izraelské síly shromáždily velké množství lidí z Gazy a odvezly je na základny jako Sde Teiman k výslechům. Osoby podezřelé z boje na straně Hamásu jsou posílány do izraelských vazebních středisek; mnoho dalších je propuštěno zpět do Gazy bez obvinění.

Podle několika zdravotníků, kteří jsou zodpovědní za ošetřování pacientů v nemocnici Sde Teiman, mají pacienti zavázané oči a jsou trvale připoutáni k lůžku za všechny čtyři končetiny.

Jsou také nuceni nosit pleny, místo aby používali toaletu.

Izraelská armáda v reakci uvedla, že poutání zadržených v nemocnici Sde Teiman je „individuálně a denně zkoumáno a prováděno v případech, kdy to vyžaduje bezpečnostní riziko“.

Uvedla, že pleny  se používají „pouze u zadržených, kteří podstoupili lékařské zákroky, kvůli nimž je jejich pohyb omezen“.

Svědci, včetně vedoucího anesteziologa zařízení Yoela Donchina, však tvrdí, že jak pleny, tak pouta se na nemocničním oddělení používají běžně.

„Armáda vytváří pacienta stoprocentně závislého, jako dítě,“ řekl. „Máte pouta, jste s plenami, potřebujete vodu, potřebujete všechno - je to dehumanizace.“

Dr. Donchin uvedl, že neexistuje žádné individuální posouzení potřeby poutání a že i pacienti, kteří nemohou chodit - například ti s amputací nohy - jsou připoutáni k lůžku. Tuto praxi označil za „hloupou“.

Dva svědci ze zařízení v prvních týdnech války v Gaze nám řekli, že pacienti tam byli drženi nazí pod dekami.

Jeden z lékařů znalý tamních podmínek uvedl, že dlouhodobé připoutání k lůžku způsobuje „obrovské utrpení, strašné utrpení“, popsal to jako „mučení“ a řekl, že pacienti začnou po několika hodinách cítit bolest.

Jiní hovořili o riziku dlouhodobého poškození nervů.

Yoel Donchin, vedoucí anesteziolog, říká, že i ti, kteří nemohli chodit, byli připoutáni k lůžku.

Záběry zadržených Gazanů propuštěných po výslechu ukazují zranění a jizvy kolem zápěstí a nohou.

Minulý měsíc zveřejnil izraelský deník Haaretz tvrzení lékaře z věznice Sde Teiman, že dvěma vězňům byly amputovány nohy kvůli zraněním způsobeným pouty.

Tato obvinění byla podle listu uvedena v soukromém dopise, který lékař zaslal ministrům vlády a generálnímu prokurátorovi a v němž tyto amputace označil za „bohužel běžnou záležitost“.

Dr Donchin uvedl, že amputace nebyly přímým důsledkem nasazení manžety a podílely se na nich jiné faktory - například infekce, cukrovka nebo problémy s cévami.

Izraelské lékařské směrnice stanoví, že žádný pacient by neměl být spoután, pokud k tomu není zvláštní bezpečnostní důvod, a že by měla být použita minimální míra omezení.

Vedoucí lékařské etické komise v zemi Yossi Walfisch po návštěvě místa uvedl, že všichni pacienti mají právo být ošetřeni bez pout, ale že bezpečnost personálu má přednost před ostatními etickými hledisky.

„Teroristům je poskytováno řádné lékařské ošetření,“ uvedl ve zveřejněném dopise, „s cílem omezit pouta na minimum a při zachování bezpečnosti ošetřujícího personálu.“

Mnoho Gazanů zadržených izraelskou armádou je po výslechu propuštěno bez obvinění.

Doktor Donchin uvedl, že stížnosti zdravotnického personálu ve vojenské nemocnici Sde Teiman vedly ke změnám, včetně přechodu na volnější pouta. Řekl, že trvá na tom, aby strážci před každým chirurgickým zákrokem odstranili pouta.

„Není příjemné tam pracovat,“ řekl. „Vím, že je proti etickému kodexu ošetřovat někoho spoutaného na lůžku. Ale jaká je alternativa? Je lepší nechat je zemřít? To si nemyslím.“

„Nepřijatelná míra bolesti"

Informátor, který pracoval v polní nemocnici Sde Teiman již v říjnu, krátce po útocích Hamásu na Izrael, popsal případy, kdy bylo pacientům podáváno neadekvátní množství léků proti bolesti, včetně anestetik.

Uvedl, že lékař jednou odmítl jeho žádost, aby staršímu pacientovi byly podány léky proti bolesti, zatímco mu otevírali nedávnou infikovanou amputovanou ránu.

„[Pacient] se začal třást bolestí, a tak jsem se zastavil a řekl ‚nemůžeme pokračovat, musíte mu dát analgetika‘,“ řekl.

Lékař mu řekl, že na její podání už je pozdě.

Svědek uvedl, že takové zákroky se „běžně provádějí bez analgezie“, což vede k „nepřijatelnému množství bolesti“.

Při jiné příležitosti ho podezřelý bojovník Hamásu požádal, aby se přimluvil u chirurgického týmu za zvýšení hladiny morfinu a anestetika během opakovaných operací.

Zpráva byla předána, ale podezřelý se při další operaci opět probral a měl velké bolesti. Svědek uvedl, že on i ostatní kolegové měli pocit, že šlo o úmyslný akt pomsty.

Armáda v reakci na tato obvinění uvedla, že násilí vůči zadrženým osobám je „absolutně zakázáno“ a že pravidelně instruuje své jednotky o tom, jaké chování se od nich vyžaduje. Jakékoli konkrétní podrobnosti o násilí nebo ponižování budou prověřeny, uvedla.

Druhý oznamovatel uvedl, že situace v Sde Teiman byla pouze částí problému, který se rozšířil i do veřejných nemocnic. BBC ho kvůli ochraně jeho identity nazývá „Yoni“.

Ve dnech, které následovaly po útocích ze 7. října, se podle něj nemocnice v jižním Izraeli potýkaly s problémem, že musely ošetřovat jak zraněné bojovníky, tak zraněné oběti, často na stejných pohotovostních odděleních.

„Atmosféra byla nesmírně emotivní,“ řekl Yoni. „Nemocnice byly zcela zahlceny, a to jak z psychologického hlediska, tak z hlediska kapacity.“

„Byly případy, kdy jsem slyšel personál diskutovat o tom, zda by zadržení z Gazy měli dostat léky proti bolesti. Nebo o způsobech provádění určitých zákroků, které mohou léčbu změnit v trest.“

Podobné rozhovory podle něj nebyly neobvyklé, i když skutečné případy se jevily jako velmi vzácné.

„Vím o jednom případu, kdy byly léky proti bolesti použity selektivně, velmi omezeně, během procedury,“ řekl BBC.

„Pacient nedostal žádné vysvětlení, co se děje. Takže když si dáte dohromady, [že] někdo podstupuje invazivní zákrok, který zahrnuje i řezy, a neví o tom, a má zavázané oči, pak se hranice mezi léčbou a napadením ztenčuje.“

Požádali jsme ministerstvo zdravotnictví, aby na tato tvrzení reagovalo, ale odkázali nás na IDF.

Sufianovi byla amputována noha a později byl propuštěn zpět do Gazy.

Yoni také uvedl, že polní nemocnice Sde Teiman nebyla vybavena k ošetřování těžce zraněných pacientů, ale že někteří z těch, kteří zde byli drženi v prvních měsících války, měli čerstvá střelná zranění hrudníku a břicha.

Uvedl, že nejméně jeden kriticky nemocný muž tam byl držen kvůli neochotě veřejných nemocnic přijmout jeho převoz k léčbě, a dodal, že lékaři na základně jsou situací „frustrováni“.

Sufian Abu Salah, 43letý taxikář z Chán Júsu, byl jedním z desítek mužů zadržených při raziích izraelské armády a převezených na vojenskou základnu k výslechu.

Podle jeho slov ho vojáci během cesty a také po příjezdu na základnu surově bili a odmítli mu ošetřit drobné zranění na noze, které se následně zanítilo.

„Moje noha se zanítila, zmodrala a byla měkká jako houba,“ řekl BBC.

Po týdnu ho podle jeho slov dozorci odvezli do nemocnice a cestou ho bili po zraněné noze. Dvě operace na vyčištění rány nepomohly, řekl BBC.

„Poté mě odvezli do veřejné nemocnice, kde mi lékař dal dvě možnosti: nohu, nebo život.“

Vybral si svůj život. Poté, co mu amputovali nohu, byl poslán zpět na vojenskou základnu a později propuštěn zpět do Gazy.

„Toto období bylo psychickým a fyzickým mučením,“ řekl. „Nedokážu to popsat. Byl jsem zadržen se dvěma nohama a teď mám jen jednu. Každou chvíli pláču.“

IDF na konkrétní tvrzení o Sufianově zacházení nereagovala, ale uvedla, že tvrzení o násilí vůči němu během jeho zatčení nebo zadržení „nejsou známa a budou prověřena“.

Ve dnech po útoku ze 7. října vydalo izraelské ministerstvo zdravotnictví směrnici, že všichni zadržení z Gazy by měli být ošetřováni ve vojenských nebo vězeňských nemocnicích, přičemž polní nemocnice Sde Teiman byla vytvořena právě proto, aby tuto úlohu plnila.

Toto rozhodnutí získalo podporu mnoha představitelů izraelského zdravotnického establishmentu, přičemž Yossi Walfisch jej chválil jako řešení „etického dilematu“, které by zbavilo systém veřejného zdravotnictví odpovědnosti za léčbu „teroristů Hamásu“.

Jiní vyzývali k uzavření Sde Teiman a označovali tamní situaci za „bezprecedentní dno lékařské profese a lékařské etiky“.

„Obávám se, že to, co děláme v Sde Teiman, neumožní návrat k tomu, co bylo dříve,“ řekl BBC jeden z lékařů. „Protože věci, které nám předtím připadaly nerozumné, nám budou připadat rozumné, až tato krize skončí.“

Anesteziolog Yoel Donchin uvedl, že zdravotnický personál polní nemocnice se někdy schází, aby si poplakal nad tamní situací.

Zdroj v angličtině ZDE