Monitor Jana Paula: Není tak trochu přeputinováno?
17. 3. 2022 / Jan Paul
Jistě si už lidé všimli, že koronavirus zmizel, respektive on je, ale zmizel z médií. Roztomilý bleděmodrý míček s červenými výčnělky, všudypřítomný i zde v Britských listech, vystřídaly obrázky chladnokrevně se tvářícího Putina. To je také invaze, ale vizuální. Kladu si otázku, proč je nutné doplňovat informace z Ukrajiny stále stejnými obrázky diktátora. Putin vyzývavě v maršálském obleku, výtvarné stylizovaný, za stolem, jako Joker a pořád dokola.
Proč se na mě musí ten chlap pořád koukat? To nestačí, co dělá? Proč musí ještě lézt do mého soukromí? Když se něco opakuje pořád a stále, tak to v lepším případě omrzí, začne nudit, protože každý stereotyp jednou začne nudit. V horším případě se stane stále opakovaný obrázek jakousi podivnou přítomností, sice nechtěnou, ale nakonec trpěnou. Gezicht diktátora se citlivému čtenáři vsaje do podvědomí, i to je moc v setrvačnosti opakované vizuality, než si člověk řekne: Dost!
V případě konfliktu na Ukrajině, je neustále zveřejňování portrétu viníka agrese neefektivní v tom, že v člověku vytváří podmíněný reflex. Aha, zase Putin, tak to bude hrůza. Je moudré nechat čtenáře oddechnout od nepřitažlivého obrázku, a ne ho do úmoru atakovat Putinem. Není snad nutné ho přikládat ke každému textu o válce na Ukrajině. U textů čistě teoretických je to přímo nevhodné. Je postní doba, což si takhle dát půst i od všude přítomného zobrazovaného Putina?
Diskuse