Vládní praxe aplikovaného šetření: Památky u nás nechceme!
18. 1. 2022 / Martin Čechura
Fialova vláda: Chceme kvalitní školství, ale platit učitele
netřeba. Chceme efektivní státní správu, ale kvalitní a dobře zaplacené
úředníky k tomu nechceme. A nejnovější vzkaz:
Na památkách a podobě české krajiny nám nezáleží.
Šest nebo sedm set
památek necháme zchátrat.
Vláda Petra Fialy a
jeho pětikoalice se po získání důvěry v parlamentu vrhla v plné síle do
vládnutí. Vládní prohlášení je plné líbivých, v podstatě správných,
avšak nicneříkajících prohlášení, a ani mediální
výstupy jednotlivých ministrů nenaznačují, že by hodlali vytáhnout na
světlo stohy připravených řešení a postupů, na kterých jistě pilně
pracovali v opozičních lavicích.
Velkou mantrou této vlády, přesně podle
pravicové doktríny, je šetření, rozpočtová odpovědnost
a šetření, a pak ještě šetření.
Ale kde a na kom?
Vláda se sice zaklíná
podporou vzdělávání, ale platy učitelů byly první, které zařízla.
Následná argumentace okolo mantry 130% průměrného výdělku pak byla dosti
trapným divadlem, zejména poté, co vyšly najevo
účelové úpravy dat, při kterých ministerstvo při výpočtu průměrné mzdy
vyjmulo některé kategorie pedagogických pracovníků.
Zatímco omezení
růstu platů vzbudilo zaslouženou pozornost, další omezení rozpočtu
prošlo téměř bez povšimnutí. Poučená vláda vzápětí
řízla do oblasti, která je dlouhodobě na okraji pozornosti médií i
veřejnosti, do kultury.
Ve stručném oznámení, skrytém hluboko ve struktuře webových stránek Ministerstva kultury, se oznamuje, že „ve smyslu vládních opatření ohledně úspory finančních prostředků ze státního rozpočtu, že pro rok 2022 nebude vyhlášen program Podpora obnovy kulturních památek“.
Je to vlastně chytré
rozhodnutí. Zatímco o velkých památkových akcích, zejména pokud jsou
dostatečně kontroverzní, jako například dostavba Invalidovny nebo
zbytečné demolice domů v historickém jádře Prahy, se
tu a tam mihne v tisku zmínka, soustavná práce na udržení desítek a
stovek památkových objektů, je pod rozlišovací schopností mediálního
mainstreamu.
V položkovém zobrazení státního rozpočtu je nějaké stovka
milionů drobná řádka, kterou lze bezbolestně škrtnout,
a přispět tak k dosažení deklarovaných úspor.
Ale pojďme se blíže
podívat na to, za jakou cenu bude této drobné úspory dosaženo. Na
stejných webových stránkách je rozpočet dotačního programu pro rok 2021.
Celkový objem přidělených financí je 118,5 milionu
Kč, a podpořena byla obnova a rekonstrukce
656 památek.
A co že se opravovalo? Převážně
venkovské kostely a kaple, malé zámky, venkovské usedlosti, židovské
hřbitovy, sochy.
Vybírám jen zcela namátkou:
- Kostel sv. Jiří, Bílovec,
Moravskoslezský kraj, nátěr šindele a dřevěných
konstrukcí a obnova schodiště, 140 tis.
- Židovský hřbitov, Stará
Boleslav, Středočeský kraj, obnova 12 náhrobků, 50 tis.
- Městský dům,
Horní Benešov, Moravskoslezský kraj, statické zajištění, obnova zdiva a
omítek, 240 tis.
- Blíževedly, Liberecký kraj, sýpka,
obnova hliněných vymazávek roubení a nátěr dřevěných konstrukcí, 100
tis.
- Tylovo divadlo, Kutná Hora, Středočeský kraj, obnova vnějšího
pláště, 600 tis.
- Socha sv. Jana Nepomuckého, Brod nad Tichou, Plzeňský kraj, restaurování, 130 tis.
- Meteorologický sloup, Tábor, Jihočeský kraj, restaurování, 187 tis.
Vzhledem k relativně
drobným částkám je jasné, že řada rekonstrukcí je plánovaná na etapy.
Například:
- zámek ve slezských Pavlovicích, 4. fáze, 3. etapa.
- Židovský
hřbitov Zběšičky, restaurování náhrobků, 2. etapa.
- Zámek Mlázovy, obnova černé kuchyně, 3. etapa.
Co to znamená v praxi? Že většina projektů počítá s částkami v řádech desítek či nižších stovek tisíc, a práce tak musejí být rozvrženy na řadu let. To s sebou přináší řadu komplikací, z nichž nejviditelnější je raketový nárůst ceny stavebních materiálů.
Co se ale stane v
případě, že se dotace zcela zruší: Třeba to, že obnova fasády zůstane
nedokončena. Nebo že bude opravena jen část střechy. Nebo že neproběhne
ochranný nátěr dřevěné konstrukce.
Jen naprostý laik si může myslet, že se vlastně nic neděje, vždyť se pokračování prací odloží na později. Ale to také může znamenat, že se s rekonstrukcí může začít od začátku. Nebo že už třeba nebude co rekonstruovat.
Na kultuře, a na
památkové péči se prostě šetří nejlépe. Pokud se omezí finance průmyslu,
školství nebo zdravotnictví, je z toho (při vší úctě ke zmíněným
profesím) národní pozdvižení.
Dokážete si ale představit
například stávku majitelů památek? Nebo stávku muzejních průvodců,
referentů památkové péče, nebo stávku venkovských starostů, kterým
zatéká do kaple? Představa zajímavá, ale absurdní.
A proto je oblast kultury pro vládu tak důležitá. Může zde škrtat, a nic se nebude dít.
A proto je třeba zdůrazňovat tyto drobné signály, které
vláda vysílá veřejnosti. Chceme kvalitní školství, ale platit učitele
netřeba. Chceme efektivní státní správu, ale kvalitní a dobře zaplacené
úředníky k tomu nechceme. A nejnovější vzkaz:
Na památkách a podobě české krajiny nám nezáleží.
Když vandal
posprejuje Karlův most, to ano, to se rozhořčíme, ale kulturní dědictví
naší země?
To je daleko, o to ať se stará někdo jiný.
Šest nebo sedm set památek necháme zchátrat. Pro představu: To jsou všechny kulturní památky průměrně velkého okresu. Jen až se bude otevírat nějaká opravená památka, tak ministr přijede přestříhnout pásku. Hlavně ať ale dává pozor, aby mu cestou nějaká jiná, zanedbaná, nespadla na hlavu.
Diskuse