Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Covid-19, klimatické změny, anebo ještě něco dalšího „do vínku dění“?

20. 9. 2021 / Miloš Dokulil

čas čtení 6 minut

(Třeba taky: „Vol, vole!“?)

Samozřejmě že taky podle věku… V tom tzv. „produktivním“: mít slušnou práci (co to je, že?). Ve školním věku jsou opět jiné „starosti“. A v tom penzijním?! Že by nás nějaké ty stokoruny navíc měly probudit k vděčné pouti k volebním urnám? Když ovšem kupodivu je tu mezi námi jako „fakt“, že třeba v ČR třetina možných voličů se k těm „urnám“ vůbec nehodlá dostavit? I když jde tu o úkon, kterým nejen pomyslně voličstvo nějak trochu ovlivňuje „chod dějin“, ale – třeba později, pokud ne hned – díky němu nachází nejen podle výsledků těch voleb nejednou nemálo podkladů ke svému uspokojení, anebo rozhořčení.

Ať již v tom dalším rozmanitém dění může třeba víc než běžet o kosmické lety nebo o nějak stále pro někoho lákavé otvírání nových uhelných dolů (v možném navázání na uplatnění toho uhlí při tavbě železa, nejen v Česku či v USA!); a to bez ohledu či zřetele, že podle jiného fortele by se celosvětově mělo lidstvo snažit minimalizovat tzv. skleníkové plyny v ovzduší. Ne že by málem všecko nesouviselo se vším. Třeba doprava, obchod, ekologie, ale i výroba nebo epidemie. (Že bychom se vrátili k těm volbám? Čí jsou volby? No přece „naše“!)

*****

Určitě mohou takové volby být víc než sázkou do loterie. Bez ohledu nebo s ohledem na ekonomickou úroveň země, kde k nim a za jakých předpokladů dochází. Aniž bychom mínili moc teoretizovat: Andrej Babiš na sebe nejdříve pozitivně upozornil veřejnost v Česku tím, jakých se dobral výsledků jako ministr financí. (Rovněž mezinárodně; cenou udělenou mu roku 2016.) Jako premiér české vlády se A. Babiš dočkal smíšených reakcí, které v kritických případech pojímá jako útok na osobní či rodinnou integritu (pokud to lze takto „zvenčí“ převést do neutrálního řečiště slov a jejich doprovodných významů). Premiér Babiš si jako svou politicky brannou moc stvořil Hnutí ANO, které se v mezičase v povědomí občanů (i voličstva) stalo nejsilnějším subjektem české parlamentní politiky. (Ne že by se tu závazně hned jednalo o uskupení mající nutně znaky politické strany. Vždyť ne všechna Hnutím ANO obsazená ministerstva jsou takto reprezentována přímo členy tohoto Hnutí. V té výchozí vládě z roku 2018 bylo členy Hnutí ANO jen 6 představitelů, zatímco jeho zastupiteli mimo organizované členství v Hnutí bylo 9 jmenovaných funkcionářů.)

Andrej Babiš ještě jako soukromá osoba byl velmi úspěšným podnikatelem („Agrofert“). Soukromé podnikání se přitom neslučuje s veřejně vykonávanou vládní funkcí. A v tomto ohledu začaly být nakonec některé problémy. Ne že by např. stavební objekt „Čapí hnízdo“ nebyl originálním a pohledným projektem. Jenže vznikly tu pochybnosti o nároku na poskytnutou dotaci vzhledem k tomu, kdo v době těchto finančních operací byl právně vlastníkem dotovaného podniku. (Samo jednání „ve věci“ se vleče a má i „personální podhoubí“ mezi špičkovými právními funkcionáři. Nejde jen o možné kompetence v té konkrétní kauze. Konkrétní vlastník v tu či onu dobu by ovšem měl být ověřitelný bez problémů. /Ne že by to byl jediný problém, v němž nemůže zatím mít veřejnost jasno./)

Schodek státního rozpočtu koncem srpna 2021 přitom stoupl málem na celých 300 miliard Kč. Ne že lze dlouhodobě „žít na dluh“. Úhrada jde vždy na účet nastupující generace.

*****

Zatím jsme nic nerozváděli do dalších případně pozoru hodných okolností. Náš „běžný český volič“ se již nějakou dobu nepídí po stranických „programech“ či „prioritách“. Má nejen své dvoudenní víkendy; a pokud nebyl skřípnut úspornými či doprovodnými opatřeními v souvislosti s koronavirem, tak převážně žije svým soukromím. Kromě poměrně stereotypních programů v televizi víc si užívá také elektroniky (třeba mailování nebo „klikání“; a málem již napříč generacemi)… Jako mívá své oblíbené pěvce či herečky, ale i zpěvačky či herce, mívá též v oblibě některé tváře politiky. Ne že by musela ta jména být v doprovodu programových foliantů; zatím kupodivu vždy stačilo, že ta či ona tvář nebo té osobnosti sebevědomý postoj či gesto dávaly jistou předběžnou záruku, že se tu zrodil pro jejího vyznavače/vyznavačku spásonosný prorok, ne-li „Spasitel/ka“. Takže ani se moc neočekává, že by kandidátky a kandidáti na funkce v čelných našich zastupitelských orgánech teď museli disponovat nějakými závaznými a realizovatelnými programy. Vždyť stačí, že tu již jsou jako jejich případní „mluvčí“!

Dříve se říkávalo, že „co je doma, to se počítá“. Nedávno se objevilo pár nových politických subjektů; vzhledem k stávajícím dominantním souhvězdím české politiky hluboko do podvědomí ve státě se zatím nemohly zapsat. A pár „tradičních“ politických subjektů naopak v té rozmanitě filtrované konkurenci nedokázalo udržet věrnost svých dřívějších stoupenců. Některé politické strany si uvědomily, že samostatně se výrazně neuplatní; takže máme tu teď rovněž dvě nepřehlédnutelné koalice jako možnou významnou konkurenci Hnutí ANO. Přitom Hnutí ANO jako většinová vládní strana (možná že i těmi standardními statistikami obliby) nemá vůči sobě oponenta s obdobnou dnes prezentací. (Když navíc třetina možného voličstva zůstane doma a nebude volit, zvýší takto automaticky procentuální hodnotu každého odevzdaného hlasu!)

((Moudrému teď napověz?))