Jiný článek se zabýval charakteristikou Raúla Castra jakožto muže z oceli, který je komunistou do morku kosti. Paní Deidre McMurdyová rozebrala situaci na Kubě jakožto "fidelismus" a nikoliv "komunismus". Pod titulkem "Jsou na světě horší situace než Fidél Castro v čele Kuby" uveřejnil svůj příspěvek pan Harry Sterling, kanadský diplomat, který před časem sloužil na Kubě a nyní je v Kanadě politickým komentátorem.

Redakční komentář v novinách The Ottawa Citizen měl sice titulek "Jednoho dne Kuba povstane", v němž napadal venezuelského prezidenta, přítele Kuby, jakožto levicového demagoga, který se také přátelí s Ruskem a Iránem, ačkoliv by měl vědět, že venezuelskou ropu potřebují Spojené státy. Toto byl ale standartní komentář v novinách, jejichž majitelé vlastní v severní Americe dalších asi 400 novin a časopisů. Obsah těchto redakčních článků se dá už předem odhadnout z jejich titulků, poněvadž jsou psány podle přísloví "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej". I tento článek ale vyslovil naději, že přechod politiky a hospodářství na Kubě bude pozvolný a bez krveprolévání.

Shodou okolností jsme sledovali o posledních dvou nedělích hodinové televizní pořady Nadace Davida Suzukiho přenášené systémem stanic CBC (Canadian Broadcasting Corporation). Ukazovaly, jak to vypadalo na Kubě pod španělskou a později pod americkou nadvládou (a jak o tom již napsal v Britských listech pan Petr Wagner) i za Batistovy diktatury, později za podpory Sovětského svazu a nejnověji po jeho rozpadu, ale za stálé tvrdé americké blokády. Jiný stát by byl patrně postižen hladomorem a blokáda by jej srazila na kolena.

Na Kubě klesla v této "speciální době" spotřeba potravin o jednu třetinu, ale její snížení bylo rozděleno mezi všechny občany. Kuba toto období překonala díky přídělovému systému a převratným změnám ve výrobě potravin. David Suzuki ukázal, že v hospodářsky vyspělých zemích se na výrobu 1 potravinové kalorie spotřebovává 12 kalorií ve formě energie použité při výrobě hnojiv, při mechanizaci prací, v dopravě a podobně. Na Kubě byl tento poměr obrácen - nebyl dostatek nafty a benzinu a tedy se zemědělství vrátilo k potahům - a výroba potravin byla přenesena bezprostředně do měst. Zatímco ve vyspělých zemích, které spotřebovávají větší část světové energie a přírodních zdrojů, vyvolává takový přístup pohrdání, v rozvojových zemích ukazuje cestu.

Tyto dva pořady ukázaly, jak se Kuba úspěšně vypořádala se situací, kdy musela mnoha nebezpečím čelit sama. Zejména bylo důležité, že zachovala přístup všech občanů k bezplatné lékařské péči i ke vzdělání. Kuba vzdělává více vědeckých pracovníků, učitelů a lékařů než sama potřebuje a tedy je poskytuje jiným rozvojovým zemím výměnou za ropu a suroviny. Zemím postiženým přírodními katastrofami poskytuje bezplatnou pomoc. Tak například poslala do Pákistánu personál a zařízení pro 12 nemocnic na pomoc obětem zemětřesení - a zařízení potom darovala Pákistánu. Nabídla okamžitou lékařskou pomoc obětem hurikánu Katrina, který postihnul americké město New Orleans, ale americká vláda ji nepřijala.

Na Kubě studují studenti z Jižní Ameriky, karibské oblasti a dokonce je jich několik ze Spojených států. David Suzuki vytýká Castrovi, že při veškeré péči o vzdělání obyvatelstva nevychoval dostatečné množství politiků. V mnoha ohledech je Kuba příkladem zemím Jižní Ameriky. Filmy Davida Suzukiho potvrdily obrazem závěry jiných článků na téma situace na dnešní Kubě.

Pořad připomněl i nedostatek politické svobody, ale také ukázal, že zahraniční snahy způsobit na Kubě převrat jsou jedním z faktorů, které vedou k odhodlané ochraně výsledků revoluce. To ostatně potvrdily americké televizní zprávy, z nichž jsme se v této době dověděli, že bylo provedeno mnoho pokusů Castra zavraždit, ale "bohužel všechny ztroskotaly". Současně bylo dodáno, že vláda prezidenta Bushe okamžitě věnuje 80 milionů dolarů na "podporu, jak vrátit Kubě svobodu". Není tedy ani divu, že jsou dnes Kubánci, kteří za minulých režimů jako analfabeti živořili prací pro cizí pány, hrdými vlastenci.

Z výměny dopisů se známými v České republice je zřejmé, že jejich jediným zdrojem informací o Kubě jsou články toho druhu, jaké píše například brazilský novinář v Česku, Fabiano Golgo. Tedy články tendenčně nepřátelské. Kanadští novináři nejsou takto nepřátelsky zaujatí a i výrobci a obchodníci vidí situaci na Kubě jinýma očima než on.