Člověka napadne, že ve státech nám přátelských a nakloněných mívají výstižná hesla k dosažení cílů společenských, kulturních, historických a politických. V Karlátkách toto drobátko skřípalo a přitom stačí jednoduše vyslovit: Naše svobody ceníme si vysoce a naše práva budeme udržovat. Moudrost, spravedlnost a umírněnost. Připravený v mysli a prostředcích. V tom málo povedeném loutkovém divadélku však alespoň jeden z navrhovaných kandidátů vypadal, jako by se mu hlavou honila myšlenka: Dokud dýchám, doufám.

Budoucí lídři mají vzít v úvahu varování vysílající voliči a znějící SOS už jejich předchůdcům. Zachycené společností trpějící zatímní nechutí a slabostí ze silných skutků postrádajících jemná slova; inspirativní zmapování dalších výprav na cestách křivolakých je nám potřeba!

Pro jistotu v nejistotě několik krátkých a inspirativních slov: Moudrost, spravedlnost a umírněnost. Prospěch lidí, bude nejvyšší právo. Rovnost před zákonem. Svoboda a Prosperita. Žít volně nebo zemřít. Připravený v mysli a prostředcích. Svoboda a nezávislost.

Školní jednotřídka v Karlátkách vzkazovala nepokrytě do publika, kromě vybraných amatérských lahůdek, důvodné podezření, že ne všechny strany si voličů považují; vyslaní lídři k veřejnému prokádrování, žel, propadli výběrovým sítem a spíše se v daný večer hodili do seriálu -- Bylo nás pět, ale možná už nebudeme. Jinak bychom nemohli být svědky úsměvných odpovědí na otázky úřadujícího televizního podučitele a kandidáta na cenu Pán všechno. Vyvolaní žáci nepřesvědčili o kvalitách politických vůdců. Jejich předvolební veřejné vystoupení dosahovalo mlhavých kvalit a diváci v sále, i ti dosud přítomní přihlížející odmítnutí nasupení straničtí kádři, se na večírku konaném ČT za peníze daňových poplatníků ocitli v nepovedené reality show -- ještě, že se některý z tázaných nesvlékl nebo neposlal vtipného pana učitele do míst nevhodných k veřejné citaci.

Kandidáti na dobré bydlo a jejich ocenění v první třídě politických zbytečností je následující:

Růžový - nevýrazný, nepřesvědčivý, nevýmluvný, citově trpící. Potřeba dotažení domácích úkolů ve stranické sociální družině, častější návštěvy a konzultace v Hybernské ulici, větší kontrola mluveného projevu. Pevné slovo, pevný pohled!

Modrý: Protřelý, promořený suverénními řečmi a výklady stranických kolegů, výmluvný, dobře proškolený do dalšího klání -- v budoucnu pozor na chyby typu: ano, já v KSČ byl, ale nesouhlasil jsem s jejím učením, včetně trapných pomýlenosti a neznalostí historických faktů s nocemi křišťálovými a nocí dlouhých nožů a podobných výlevů malodušné gramotnosti.

Červený: Všemi mastmi mazaný, stylově vybroušené odpovědi, odpovídající dávka sebevědomí, smysl pro humor, stranicky jednotný, lidsky přizpůsobivý, vědomí si síly slova a obratného štrikování v rytmu hladce obrace. V budoucnosti domácí úkol: napsat stokrát, nevím všechno, tisíckrát k tomu připsat, nejsem nejchytřejší na celém světě, protože nejchytřejší je náš Míla. Nejednou již ukáznil nedovzdělance i maloopeřence na frontových liniích doma i cizině.

Černý: Hráč vabank, co nevím, vymyslím, když nevymyslí počkám. Velký tah na branku, často v ofsajdu. Při bránění výpadky taktického uvažování, podceňování soupeře a neochota uznat, že hrušky a jablka jsou plody rozdílné i jinak chutnající. Politický zadák se vším všudy. Matka strana vícebolestná musí kandidáta doškolit v malé politické násobilce a vyslat jej na doučování mluveného projevu. Vrozená asertivita mu nechybí, chování halabala.

Zelený: Obehrané a známé písně. Pravicová úchylka dosud zřejmě skrývaná. Potřeba větší a bystřejší reakce na otázky, méně intelektuálního rozjímání. Více dbát na vysvětlování programu v bodech týkajících se mj. poškozování krajiny těžbou, ukládáním odpadu všeho druhu, zajištění kontroly na vyloučení devastace krajiny, větší úsilí při prosazování komunikací, včetně vodních cest. Zelení musejí dbát, abychom se po jejich zvolení, díky jejich malému boji za udržitelnost života, nezměnili v mutanty s jejich stranickou barvou.

Vyprávěl hospodský nádeník po dvanácti drtínkách griotky: Vono je to, přátelé, s mnoha těma všema politickýma bardama a bardámama jako v pohádce o chytré lišce a o silném, leč pitomém tygrovi. Ten nafoukanec ji chtěl sežrat, ale liška si poradila. Povídá: hele, tygře, nedělej to, nevydržel bys s ostatníma zvířatama, já mám totiž přirozenej respekt, já za to nemůžu, já už to mám v genech., Nevěříš? Dobře, koukni, tygře, pojď se mnou a sám uvidíš, jak voni mě všichni uctívají. Vyšli, zvířata koukají, liška se blíží, s ní pochoduje tygr a zvířata hned uhnula uctivě z cesty. A ten vůl, teda ten tygr, jí povídá: Sakra, měla si pravdu, kmotra, vidíš, to by mě nenapadlo, jakou máš úctu a respekt. Nebudete věřit, ten pitomec se jí ještě poklonil.

V hostinci toho dne veselo, pivo jako křen, guláš nešizený, knedlíky houskové, žádné kynuté těsto! A nádeník vedl přednášku: Potlačení vnitřní konkurence je nezbytné pro pochopení akumulace kapitálu vštěpování protestantské etiky s odložením odměny do budoucnosti. Soukromý zájem pohlcuje veřejný prostor, aby byly uchovány individuální svobody. Kolonizace veřejného prostoru soukromým zájmem je na vzestupu. Čeká nás možná privatizaci policie, soudů, špitálů, škol, sociálních ústavů, politických stran a společenských sdružení, vězeňství a celých územních celků -- takže nevlezeš nikam, a když, budeš platit a držet hubu v zájmu zachování nedoložitelných demokratických principů. Je třeba hlásat sebeobranu proti mafiánskému šíření nejistoty.

V příštích týdnech nám ČT připravuje další politická divadla, podobná plnému jílkovskému kotlíku demokratických pochutin. Obrazovka spolkne i moje poplatnické peníze. A já si budu muset klást otázku, zda můj přítel umělec hovořil pravdu, že mu jeden zvláště vyvedený pracovník ČT na jeho námitky, jak si rozdávají z cizího a nepustí k lizu jiné odvětil: Nás miluje a chce lid -- jestli to je pravda, říkám za sebe, že jako součást lidu nikoho z těch mistrů vlastní údržby nemiluju a nechci.

Chci za svoje malé peníze poplatníka profesionalitu. Voly z nás dělá kdekdo. Pravdě zdar i nazdar a televizi zvlášť.