Mít doma k dispozici každý film, který kdy ovlivnil vaše umělecké a emocionální dozrávání, při dospívání i později, to je něco, co bude pro mnohé neodolatelné. Kurosawa, Hitchcock, Tarkovskij i komedie z Ealingu. To, co donedávna bylo k dispozici pouze občas v nočním televizním vysílání, se nyní stane všudypřítomným. Filmy, které nebyly k dispozici, jsou najednou k mání v krabičce z PVC.

Z kulturního hlediska to znamená, že film nyní získává místo vedle literatury, hudby a výtvarných děl jako umění, které lze vlastnit a v němž lze lehce hledat. Zatímco kdysi jste museli jít do kina, anebo převíjet půl kilometru videokazety, než jste pracně nalezli scénu, kterou jste hledali, nyní založíte DVD a rychle si najdete v úvodním menu příslušnou kapitolu.

Už si nemusím, píše autor, jen představovat, jak ve filmu Jules a Jim padá Jean Moreauová z kola, anebo jako Liv Ullmanová hraje Chopina v Podzimní sonátě. Opravdu skutečně Moreauová spadla z toho kola? Teď si to můžeme ověřit. Hrála Ullmanová toho Chopina špatně? Dnes vidíme, že vůbec ne.

Film se stal na DVD faktem. Opustil kina a přidal se k nám se skleničkou vína. Je to osvobozující chvíle poslední velké západní umělecké formy. Knihy a hudební nahrávky vždycky zaplňovaly naše byty, avšak mít doma kinematografii, v níž mohu kdykoliv hledat, to je revoluce kulturní recepce a nakonec vlastně i tvorby uměleckých děl.

Nyní už bude například pro Hollywood daleko obtížnější natáčet nové verze svých vlastních klasických děl, protože si diváci budou moci okamžitě novou verzi srovnat s originálem.

DVD v rukou veřejnosti budou mít obrovský dopad, který se ani nedá předem změřit. První utrpí tou ranou televize. Proč projíždět 139 primitivními televizními okruhy, když jste si právě v supermarketu koupili Někdo to rád horké a můžete si to pustit bez přerušování reklamami, upoutávkami a dalšími rušivými vlivy. Namísto frenetických televizních režisérů, kteří mění úhel kamery dvacetkrát za minutu budou pro nás dlouhé, uvolněné záběry Billyho Wildera, Felliniho a Johna Forda daleko příjemnějším koncem pracovního dne. Televize se bude muset změnit.

A potom veškerý ten dodatečný materiál. Soubor interviewů, nepoužitých scén a různých zajímavostí vytvářejí na DVD vlastně kritický aparát. DVD je vlastně nový žánr. Nejenže zpřístupňuje daný film, ale také ho popisuje. Zároveň zpřístupňuje obsah i kontext. Je to bilateralismus, který rezonuje s postmoderní filozofií. Během nadcházejícího roku se stane DVD jako základní žánr - filmové kolekce na DVD se stanou nezbytnou součástí každé civilizované domácnosti.

DVD nenahradí tištěnou knihu, která přežila za posledních pět set let daleko závažnější hrozby. Ale urychlí zastarávání disků, obsahujících pouze audionahrávky, které už dlouho nebudou schopny konkurovat kultuře soustředěné na obraz. DVD poskytuje nyní kinematografii stejný status, jaký má hudba a tištěná kultura. Je to médium nultého desetiletí - je to obnovením našich vzpomínek.

Podrobnosti v angličtině ZDE