|
15. 10. 2003
Půjdete demonstrovat také proti americkému porušování lidských práv, Fabiano Golgo a Lidé v tísni?
Předem bych chtěla označit každého "novináře", který píše o současné Kubě "z hlediska lidských práv" a zároveň ze zcela prospěchářských důvodů nedokáže zmínit klíčové slovo EMBARGO za nedůvěryhodného a neobjektivního. |
Po přečtení |
Je to jako psát o politické situaci v Čechách v roce 1942 a nezmínit protektorát a nacistickou okupaci. Naposledy se takové kuriozity dopustil v Respektu 11. 8. 2003 Freddy Valverde, bývalý pracovník španělského vysílání Radia Praha, dnes působící v Radiu Martí. V rozhlasové stanici financované vládou USA za účelem svržení Castrovy diktatury a přetvoření Kuby v další z celé řady středoamerických banánových republik, sloužících jako překladiště drog pro "nerozpočtové" financování tajných operací USA (na způsob aféry Írán-Contras), v zemi "levné pracovní síly" a "zprivatizovaných" nerostných surovin, nepředstavitelné korupce, chudoby a sociálního bezpráví -- jako ostatní země v jejím latinskoamerickém okolí: Mexiko, Dominikánská republika, Guatemala, Honduras, Salvador, Nikaragua, atd. A právě to je mnoha Kubáncům, na rozdíl od Golga, Valverdeho a nevědoucích účastníků demonstrací nadace Člověk v tísni, nadevše jasné: Fidel Castro a jeho represivní režim reprezentuje podobně rozsáhlé porušování lidských práv, jako to, které čeká Kubu po pádu režimu a nastolení latinskoamerické verze kapitalismu pod vedením washingtonských světovládců. Srovnávat projekt Varela, ať už je jakýkoli, s Chartou 77 způsobem, kterým tak činí Golgo, je výrazem předstírané či nevědomé naivity. Nebere totiž v úvahu skutečnou roli, kterou Charta 77 sehrála při změně režimu v této zemi. A to pramalou. Odpůrcům Charty 77 z řad disidentů by bylo možné dát dnes za pravdu: pokud je současný stav společnosti byť i z malé části důsledkem postojů a myšlenek Charty 77 (či jejich absence), tak je Golgovo srovnání jasným signálem pro každého, kdo nevěří v nevyhnutelnou miamizaci Kuby, která představuje katastrofální hrozbu v podobě kubánské verze zdejších "restitucí" a megakrádež eufemisticky nazvanou "privatizace", kterou Ivan Pilip a jemu podobní již jistě pilně připravují. Potlačování disidentů na Kubě je odsouzeníhodné, avšak stejně odsouzeníhodné je i embargo a americký pokus svrhnout totalitní režim vyhlazováním kubánských obyvatel hladem, nedostatkem léků a jinými způsoby. Jsou jenom jedna lidská práva, pane Golgo. A ta by měl respektovat jak Castro, tak i vláda USA. O ní jste však nenapsal ani slovo. "Stačí pročíst si zprávy od organizací, jako je Amnesty International nebo Reportéři bez hranic a OSN," píše Golgo ve své reakci. Nelze než s ním souhlasit a požádat jej, aby tak učinil. Dočte se například ve Zprávě AI za rok 2002 o porušování lidských práv v USA a to v takové míře, která v mnoha ohledech směle konkuruje totalitním režimům a v mnohém je i předčí. Nemám na mysli jen zadržování osob v koncentračním táboře na Guantanamu, ale i výkon trestu smrti v případech 71 odsouzených a mnohé další projevy státní zvůle a policejní brutality v USA. Půjdete proti porušování lidských práv v USA a ze strany USA v jiných zemích demonstrovat i před velvyslanectví, pane Golgo a Lidé v tísni? |
