Říkat nepříjemná fakta se v demokracii nesmí?
20. 10. 2016 / Bohumil Kartous
Intelektuál má provokovat. Má - měl by - stát vždy na straně určitých pochyb o tom, že když je nějaký obraz příliš čistý a příliš "pravdivý", je třeba v něm hledat praskliny, vady a retuše, nebo naopak odstoupit a nahlédnout, jaký fragment vlastně takový obraz tvoří, vytrhnout pozorovatele z pocitu, že se dívá na absolutno a postavit ho před mnohem širší panorama. Za každým obrazem, a v digitální době to platí obvzlášť, je kód. Ten kód je třeba pochopit a intelektuál by k tomu mě posloužit. Jak se opakovaně ukazuje, česká společnost, respektive české intelektuální kruhy, se s tímto faktem neumějí vyrovnat. Pokus o cenzuru příspěvku kritického k Václavu Havlovi a k pokrytectví Západu přímo na pódiu a demonstrativní odchod některých lidí ze sálu je pozoruhodným důkazem nedospělosti a nízkého sebevědomí českých elit sdružených v tzv. pražské kavárně.
An English version of this article is in
Fórum 2000 je konference založená Václavem Havlem. Tématem jejího 20. ročníku byla Odvaha převzít odpovědnost. Samotné téma bylo zvoleno dobře: skutečně čelíme krizi politiky v demokratických zemích. Brexit, Trump a autoritáři v centrální Evropě byli snad nejčastěji propíranými souvislostmi. Velmi dobře se ujal termín post-truth era, fenomén naprosté nedůvěry v cokoliv a kohokoliv, experty nevyjímaje. Obavy z toho, že není možné nikoho přesvědčit argumenty, ale naopak je možné strhávat davy šířením populistických lží a emocionální manipulací, jsou značné. Výzva k tomu převzít odpovědnost v době, kdy v politice vítězí okázalá neodpovědnost, je srozumitelná.
Fórum 2000 není typem konference, která by přinášela nějaké vysloveně provokativní či odvážné vize, kde by docházelo k nějakým vyhraněným konfrontacím, sporům, z nichž by bylo patrné, kde je rozhraní společenské diskuse v určitém tématu. Většinou se jedná o diskusní formát, v němž je snahou dosáhnout nějakého konsensu. Jde spíš o snahu znovu potvrzovat než vyvracet. Diskuse mají spíše klubovou atmosféru.
Na závěrečném programu konference v úterý večer v Divadle Archa se proto stalo něco, co pravděpodobně ani organizátoři neočekávali. Belgický spisovatel Pieter De Buysser, jeden ze dvou hostů večera, si připravil brilantní esej o pokrytectví západních politických kultur, které adoptovaly podobné metody manipulace, jako totalitní režimy. Ukázal velmi věrohodně, například na lži, která vedla k vyvolání války v Iráku se všemi důsledky, které to mělo a má, jak se snižuje demokratický deficit, jak se demokracie vyprazdňuje.
V jednom okamžiku se ovšem dopustil "svatokrádeže", když v prezentaci za sebou zobrazil Václava Havla, kterak přebírá řád od tehdejšího prezidenta USA Georga W. Bushe s doprovodným komentářem o zcizení Havlova odkazu jeho vlastním přičiněním, jeho vlastním postojem a schvalováním politiky manipulace. V tom okamžiku začali ze sálu demonstrativně odcházet někteří lidé, jako třeba ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský. Pravděpodobně pro ně bylo neúnosné konfrontovat obraz Václava Havla jako stoupence pravdy a lásky s realitou, která tomu velmi významně odporuje.
Pieter De Buysser začal číst jednotlivé pasáže z Havlovy knihy Moc bezmocných a na nich velmi dobře dokazoval, jak se západní politika proviňuje velmi podobným způsobem, jako totalita, kterou Havel kritizoval. Následně se stalo něco těžko uvěřitelného. Organizátoři přerušili vystoupení a chvíli to dokonce vypadalo, že spisovatel nebude moci pokračovat. Naštěstí podpora v publiku byla silnější a diváci si nakonec pokračování vynutili. Na protest proti demytizaci obrazu Václava Havla odešla asi pětina diváků.
Samotný fakt, že si diváci pokračování vynutili, je potěšující. Nicméně záchvat paniky z toho, že se někdo odvážil sahat na nedotknutelný obraz a že tak navíc činí způsobem velmi nepříjemně průkazným a následná snaha o kontrolu svobodného vyjádření s sebou nese velmi silnou příchuť totalitního syndromu, který hledá určité absolutno a nepřipouští pochybnost. je směšné zacpávat si uši nebo umlčovat myšlenky, které jsou zcela běžnou součástí diskursu v rozvinutých demokraciích.
Pieter De Buysser nedělal nic jiného, než že tento diskurs přenesl na půdu Fóra 2000 a naplnil to, co se od intelektuála očekává. Snaha nevidět a neslyšet poškozuje jméno konference založené Havlem, tak jeho vlastní odkaz. Opakovaně je třeba upozorňovat na to, že Havel na sklonku svého života, ve filmu Odcházení, jednoznačně a záměrně parodoval sebe sama i své okolí. Právě proto, aby narušil přízemní snahu o ikonodulii. Někteří členové pražské kavárny to stále nechtějí chápat a skvěle nahrávají populistům v čele se Zemanem. Vytvářet populismu opozici prostřednictvím bigoterie nemůže fungovat. Brát na sebe odpovědnost v prvé řadě vyžaduje připustit si pochybnosti.
Update: Autor článku se spojil s Pieterem de Buysserem. Belgický spisovatel potvrdil, že se mu dostalo řady reakcí, jak těch odmítavých, někdy agresivních, tak povzbudivých. Podpořil ho například bratr Václava Havla Ivan, který se představení zúčastnil.
Diskuse