Drzá poznámka k 21. srpnu

21. 8. 2016

Jen takovou drzou poznámečku k 21. srpnu, napsala na Facebooku Iva Pekárková:

Koukám, kolik lidí si ještě dnes stýská, že nám Američani tenkrát nepřišli na pomoc -- ať už za to mohla Jaltská dohoda, anebo proto, že na nás hodili bobek. Během pár týdnů začaly uprchlické ubytovny a tábory v západnějších zemích praskat ve švech přílivem Čechoslováků a nepřestaly praskat ve švech nejméně rok. Snad celý svět, včetně nebojácných Rusů, nám vyjádřil solidaritu. (Před pár lety jsem potkala stárnoucího Inda, pořád hrdého na to, že tenkrát do indických novin napsal, jak moc se mu tahle okupace nelíbí.)

Západ migranty od nás přijal téměř bez výjimky s otevřenou náručí, jako by se snažil nějak napravit, že se žádný stát nepokusil o vojenskou intervenci.

Většině migrantů od nás tenkrát nešlo o kejhák, jen o kariéru (i když to samozřejmě nikdo nevěděl s jistotou). A pokud vím, jen málokoho se na Západě někdo zeptal, jestli náhodou není zbabělec, když nezůstal ve vlasti a nebojoval proti okupantům do posledního dechu -- tyhle věci se řešívaly jen na emigrantských večírcích, a když už bylo skoro všechno dopito.

Spíš než by tehdejší emigranti vyčítali sobě, že ze strachu či možná z ekonomických důvodů opustili vlast, vyčítali zemím, které Československu nepřispěchaly na pomoc, že s Rusákama nic neudělaly, a tak oni, chudáčci, museli odejít do ciziny.

Statečných emigrantů nebylo málo, to rozhodně ne, ale masa těch, co odcházeli, to byli průměrní lidé bez velkých ideálů a mysleli vesměs jen na sebe a své nejbližší.

Byla mezi nimi řada neskrupulózních oportunistů, příležitostných zlodějů, podvodníků, násilníků, bigamistů. Ostatně i špióni a jim podobní se mezi emigranty mohli vyskytovat, přesto se s příchozími na Západ nejednalo jako se zločinci.

Jednalo se s nimi jako s lidmi, jejichž vlast je na tom hodně zle a oni potřebují pomoc.

A to by se většina tehdejších emigrantů mohla vrátit domů kdykoli a neriskovala by víc než rok ve vězení za nedovolené opuštění republiky.

Tak.