Mezitím v Absurdistánu jménem Polsko...

26. 7. 2016 / Tomasz Oryński

Ve snaze vytvořit kouřovou clonu během vrcholné schůzky NATO ve Varšavě vláda strany PiS vypracovala nový zákon o ústavním tribunálu a prosadila ho v parlamentě. Je ještě horší, protože úplně ochromuje tento ústavní soud. Stačí říci, že zatímco ombudsman pro občanská práva nebude mít právo účastnit se zasedání tribunálu, tribunál nebude smět zasedat, pokud se ho nebude účastnit generální prokurátor. A tím je v současnosti Zbigniew Ziobro, ministr spravedlnost a jeden z hlavních aktérů puče proti ústavnímu soudu. Předpokládám, že čtenáři nebudou překvapeni, že rozhodnutí ústavního soudu ohledně předchozího zákona vypracovaného vládou strany PiS stále ještě nebylo zveřejněno a legálně zvolení soudci dosud neměli možnost uskutečnit svou přísahu a zaujmout svou funkci.

Vláda strany PiS se také rozhodla prosadit v parlamentě podstatné zvýšení platů poslanců, členů vlády a prezidenta a také zavést celoživotní plat pro prezidentovu manželku. Tak by se přičlenili k nejlépe placeným politikům v Evropě (když se vezme v úvahu průměrný plat v Polsku). To samozřejmě vyvolalo rozhořčení veřejnosti (což zřejmě překvapilo některé aktivisty strany PiS, jako Marcina Wolského, nově jmenovaného šéfa druhého kanálu státní televize, který tvrdí, že vláda strany PiS je nejlepší vláda, jakou mělo Polsko za posledních 400 let). Jarosław Kaczyński který sám pro zvýšení platů hlasoval, si uvědomil, že se to neprosadí, a jediným gestem projekt odkopl do kanálu.

Navzdory tomuto neúspěchu využívají poslanci strany Právo a spravedlnost velmi silně své parlamentní většiny a otevřeně projevují nedostatek respektu příslušníkům opozice. Když hlasovací karta jednoho poslance opozice přestala fungovat a požadoval, aby došlo při hlasování k přestávce, bylo mu řečeno, že "na jeho hlase stejně nezáleží". Ještě jasnější byl úmysl jiného poslance za stranu Právo a spravedlnost, který během parlamentních procedur ukázal prostředníček opozičním lavicím. Diskuse v parlamentu je nemožná, protože opoziční poslanci jsou pokaždé ukřičeni a nemohou ani dokončit větu, protože se na ně křičí, aby "drželi hubu". Ukázalo se, že "demokratický balíček", přislíbený stranu PiS během volební kampaně lze shrnout jedinou větou z interview s Marcinem Wolskim, citovaným výše: "PiS zvítězila, tak držte hubu!".

Mimo parlament se věci ještě zhoršují. Eskaluje konflikt ohledně Białowieżského pralesa, oblasti, která je na seznamu UNESCO jako výjimečná. Pod záminkou boje proti kůrovci prosazuje ministr životního prostředí Jan Szyszko rychlé porážení stromů v chráněných oblastech. Toto je velmi kontroverzní tvrzení a je velmi pravděpodobné, že Szyszko reaguje na požadavky lesnické lobby, kterou ovládají pseudo-ekologické organizace, které jsou pod kontrolou místních majitelů pil. Členové jedné z takových organizací - "Santa" - hovoří otevřeně v tisku o svých teoriích. Podle nich jsou World Wildlife Fund a Greenpeace ovládány celosvětovým židovským spiknutím a zneužívají Evropské unie jako loutky k zničení polských lesů. Jedinou nadějí podle nich je, že z východu přijdou do Polska "laskaví lidé", stejně jako přišli na Krym, a zachrání nás před tímto šílenstvím tím, že budou okupovat nejen Białowieżský prales, ale i jiné oblasti v Polsku. Tuto organizaci podporovaly Polské státní lesy podstatnou dotací z kapes daňových poplatníků.

Sám ministr Szyszko zažil určitá nepříjemná dobrodružství. Ukázalo se, že "stará stodola", o níž se zmínil ve svém daňovém přiznání, je ve skutečnosti luxusní příbytek vzniklý z přestavby zemědělských budov. Poté, co záležitost vyvolala pozornost sdělovacích prostředků, někdo se do příbytku vloupal a ukradl cennou sbírku loveckých trofejí (která se také jaksi nedostala do jeho daňového přiznání). Ano, lovecké trofeje, protože polský ministr pro ochranu životního prostředí obdivuje nejen dřevorubce, ale je sám také nadšeným lovcem. Samozřejmě, ministr Szyszko může v noci klidně spát - nikdo se neodváží si ani představit, že by mohl být potrestán za nepřesnosti ve svém daňovém přiznání. Strana Právo a spravedlnost takové chování netoleruje, ovšem jen, pokud je viník z nějaké jiné strany.

Tohle je jen část širší tendence plivat voličům do tváře. Dalším příkladem takového chování je, když bývalý komunistický prokurátor, odměněný v osmdesátých letech za svou dobrou práci, byl jmenován předsedou parlamentního výboru, který prováděl pohovory kandidátů na funkci děkana Ústavu národní paměti. Skandálně, nikoliv však v nynější situaci v Polsku neobvykle, neměli členové opozice právo účastnit se pohovorů těchto kandidátů, a výběr byl učiněn. Takže od nynějška je děkanem Ústavu národní paměti muž, který popírá polské zločiny spáchané na židech během nacistické okupace. Avšak není sám, polská ministryně školství v rozhovoru s Monikou Olejnik se kroutila jako had, než aby přiznala, že to byli Poláci, kteří vyvraždili židy v Jedwabném...

Avšak kdo by se staral o historii, když se píše nová... Nový předpis, zavedený ministrem obrany, paranoidním Antonim Macierewiczem, požaduje, aby jména obětí smolenské letecké havárie (neboli, jak je on přesvědčen, politického atentátu) byla předčítána během všech ceremonií, kdy je přítomna armáda. Navzdory protestům osob, které se účastnily varšavského povstání, ani jeho oslava nebude ušetřena tohoto absurdního cirkusu. Nový narativ zní, že tito lidé nezemřeli, ale padli ve službě vlasti, a proto si zaslouží těch nejvyšších poct.

V rámci nové ofenzívy, která mění historii odborového hnutí Solidarita a antikomunistické opozice v Polsku jsou skutečné historické postavy nahrazovány členy a přáteli strany Právo a spravedlnost. Na výstavě v Berlíně byl Lech Wałęsa kompletně vymazán z historie, což vedlo německé činitele ke stížnostem, že byla zkreslena pravda. Avšak strana Právo a spravedlnost tuto kritiku ignorovala a při další výstavě, připravené pro summit NATO, "zapomněla do ní včlenit" takové prominentní politiky, jako byli Bronisław Geremek, Krzysztof Skubiszewski a Aleksander Kwaśniewski. Podle narativu, který nyní šíří PiS, Polsko (a kdoví, možná i Česká republika) vděčí za to, že je dnes členem NATO, Krzysztof Czabański a Lech Kaczyński. To vyvolalo novou vlnu internetových memů, které zobrazují Jarosława Kaczyńského ve všech možných i nemožných historických situacích: vedl polskou armádu k vítězství v bitvě u Grunwaldu r. 1410, byl jedním z astronautů programu Apollo a vyhrál eurovizní písňovou soutěž (první vlna tohoto memu se odehrála už před několika lety, viz tato populární píseň https://www.youtube.com/watch?v=ljYtiQWJxQM"). Je poněkud děsivé, že je tohle blíže k severokorejské propagandě než k nevinným vtípkům a občas je to opravdu odporné, když aktivist strany Právo a spravedlnost sděluje médiím, že "Strana je jeho snoubenka". Samotného vrcholu dosáhl Jarosław Kaczyński, když tvrdí ve své právě zveřejněné autobiografii, že motorem odborového hnutí Solidarita nebyl Lech Wałęsa, ale jeho bratr, Lech Kaczyński.

No, je vlastně povzbuzující, že Polsko má konečně něco, čím se může vyrovnat Járovi da Cimrmanovi...