Brexit, aneb Od paralelní destabilizace k sériové

24. 6. 2016 / Karel Dolejší

Dokud existuje struktura zvaná EU, musí Kreml podobná opatření podnikat na mnoha místech současně, protože ovlivnit pouze jedinou zemi mu většinou nestačí.

V případě že by došlo k brexitu a v následném dominovém efektu se Evropská unie rozpadla, znamenalo by to pro zpravodajské operace Moskvy neuvěřitelnou výhru. Namísto "paralelního zapojení" by mohla přejít k sériovému. Postupovat od jedné země ke druhé a na každou plně soustředit většinu dostupných kapacit i financí. Nejprve rozvrátit země tzv. blízkého zahraničí, pak postupovat po řadě směrem na západ až k Atlantiku...

Evropská unie si velký díl stávajících problémů jistě zavinila sama a bez výrazné reformy svých institucí nedokáže dlouhodobě přežít. Dění na území, které podléhá pravomocím Bruselu, se často snaží řídit tak detailně, že to nese nádech kafkovské absurdity. Podrobnosti, na něž se soustředí, svým způsobem připomínají i snahy Adolfa Hitlera řídit válečné úsilí (hrabat se třeba v detailech ohledně dělostřelecké výzbroje jednotlivých divizí - místo aby se coby vrchní velitel věnoval strategickému rozhodování). To že EU k Hitlerovi demagogicky přirovnal Boris Johnson ještě neznamená, že žádné paralely neexistují. EU jistě nechystá žádnou genocidu ani světovládné tažení. Vyznačuje se však občas podobnou manažerskou nekompetencí a neschopností jasně delegovat pravomoci, jako svého času nabubřelý fýrer. V době největší krize od svého vzniku, na níž do této chvíle nedovedla najít patřičnou odpověď, usiluje o zákaz rybářských olůvek. Jestli tohle nepřestane, resuscitační pokusy budou marné.

Vše uvedené ale nepředstavuje důvod masivně Putinovi usnadnit jeho zpravodajské a vojenské záměry. Jaké?

Dokument z nedávné kanadské konference věnované mezinárodním rizikům a hrozbám s výhledem do roku 2018 ZDE (pdf) hovoří o věci tím nejpřímočařejším jazykem, jaký byl v dané souvislosti zatím použit:

Měly by být zdůrazněny dva trendy. Za prvé, Rusko nemodernizuje své ozbrojené síly primárně aby rozšířilo kapacitu vést hybridní válku. Modernizuje konvenční vojenskou kapacitu ve velkém měřítku; stát mobilizuje k válce. Za druhé, ve významných tématech, která vyvolávají mezinárodní napětí, režim svou politiku nemění: Posiluje ji. (s. 8)

Když nedaleký soused, u nějž právě probíhají rozsáhlá mobilizační cvičení a na každého vojáka NATO teprve plánovaného pro Pobaltí a Polsko již připadá 10 - 15 ruských vojáků z nově založených divizí na západě mobilizuje k válce, poslední, co potřebujete, je rozsekat a rozbít mezinárodní vazby, které jednotlivé evropské státy drží pohromadě a odlišují je od bezmocné izolované kořisti typu Gruzie či Moldavska.