Proud uprchlíků přicházejících do Evropy se výrazně zvýší, protože OSN jim musela na Blízkém východě zrušit humanitární pomoc

11. 9. 2015

V kuchyni mi ukazuje poloprázdnou ledničku. Devítičlenná rodina musela vyjít s méně než 40 korunami denně. Teď však byla zastavena i tato minimální humanitární podpora. Monif vysvětluje, že OSN a mezinárodní společenství je nutí vydat se na cestu.

"Nesou za to odpovědnost ze 75 procent. Otevřeli bránu smrti. A nutí nás, abychom jí prošli. Je lepší zemřít rychle na cestě, než umírat pomalu a být svědkem toho, jak vám děti umírají hladem.

"Nebylo by pro vás bezpečnější zůstat raději tady než se pokoušet o nebezpečnou přeplavbu?"

"OK, ale co máme dělat? Sedět tady bez jídla? To je nemožné."

Ohlížíme se kolem a životní podmínky jsou opravdu otřesné. Místnost je vyrobená z tvárnic. Není tady podlaha, na zemi jsou útržky koberce. V oknech není sklo, jsou tam volné dřevěné rámy a na ně je natlučený igelit. Je to pár kusů zahradního nábytku z PVC a na zemi jsou plynové bomby. I když jsou to podmínky velmi špatné, rodina říká, že by tu zůstali, pokud by jim humanitární pomoc pokračovala.

V této malé zemi je více než 600 000 registrovaných syrských uprchlíků. Ti, kteří žijí v táborech, ještě pomoc dostávají. Ale drtivá většina uprchlíků žije tady v Ammánu a v dalších městech. Většině z nich byla jejich finanční pomoc zcela zrušena, protože OSN nedostala dostatečné množství peněz.

"Má to velmi vážné dopady a situace s uprchlíky se tu vážně zhoršuje, varují pracovníci Světového potravinového programu. Poukazují na to, že právě proto lidé odcházejí a riskují život při přeplavbě Středozemního moře. Je to poslední zoufalý pokus o přežití.

Kdyby lidé dostávali dostatečné množství pomoci a měli dostatečně stabilní život, nerozhodli by se odejít na nebezpečnou cestu. Bohužel mnoho lidí je k tomu existenčně donuceno.

V jiném bytě v Ammánu válečné dítě. Devítiletý Zuhir hovoří telefonicky s babičkou v Sýrii. Je tu s 19 členy své rodiny, včetně bratrance, který je ochromený, invalida. Jeho dědeček Annan, mi řekl, jak reagoval, když jim bylo řečeno, že už nebudou dostávat žádnou humanitární pomoc.

"Málem jsem z toho dostal infarkt. Nemáme co jíst ani pít a nemůžeme si dovolit činži. Je lepší vrátit se do Sýrie a rovnou tam umřít."

"Takže situace je tak strašná, že pomýšlíte na to vrátit se do Sýrie, do války?"

"Chci poděkovat Jordáncům, udělali pro nás všechno, co mohli. Ale teď nemáme peníze, nemáme žádnou pomoc. Už týden jíme jenom mouku a cibuli. "

Pokud se Adnan do Sýrie vrátí, nebude jediný. Humanitární organizace uvádějí, že počty lidí, kteří se vracejí do Sýrie do válečných zón, se zdvojnásobily od zahájení škrtů. A očekává se, že proud uprchlíků z Jordánska do Evropy podstatnou měrou vzroste. Humanitární pracovníci konstatují, že namísto podpory zde v regionu se o ně budou evropské vlády muset postarat na svém vlastním území.

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 25.52) ZDE