17. 5. 2015
Jako biologický druh člověk se neumí příliš dobře vyrovnávat s nelineárním vývojem. Náhlá diskontinuita, to, čemu lidé říkají "bod zvratu" nás uvrhuje do stavu zmatku. Právě proto naprosto ignorujeme například globální oteplování: když dochází k změnám pomalu, téměř neznatelně, neděláme nic, píše John Naughton v týdeníku Observer.
Stejné je to s informační technologií. Víme, že síla počítačů se od doby, kdy byly vynalezeny, každé dva roky zdvojnásobuje. Víme, že množství dat, které vytváří naše digitální existence, roste každoročně neuvěřitelnou měrou. Víme, že naše schopnost ukládat digitální data roste exponenciálně. Dosud nám ale nedošlo, že tyto různé proudy technologického pokroku nejsou nepropojené. Naopak, jsou propojené, a v tom spočívá náš problém.
Nejlépe vysvětlil dopady propojenosti belfastský ekonom W. Brian Arthur. V roce 2009 vydal knihu The Nature of Technology (Podstata technologie), v níž zformulovat systematickou teorii o tom, co je technologie, jak se vyvíjí a jak funguje jako katalyzátor pro inovace a pro průmysl.
Argumentoval, že technologie se "organicky buduje sama ze sebe" způsobem, který připomíná chemii nebo dokonce organický život. A z Arthurovy koncepce vyplývá, že inovace nejsou lineární, ale kombinatorické, to znamená, že jejich motorem je zároveň celá řada nejrůznějších věcí. A nejvýznamnější skutečností ohledně kombinatorních inovací je to, že vyvolávají radikální diskontinuitu, kterou nikdo neočekával.
V posledních letech jsme svědky tohoto vývoje v informační technologii. Nejdramatičtějším příkladem je zřejmě samořídící automobil, vynález, který většina z nás nepředpověděla a který byl umožněn náhlou součinností celé řady různých technologií. K nim patří: téměř neomezená počítačová síla, v důsledku Mooreova zákona, přesné digitální mapování, GPS, vývoj laserové a infračervené technologie čidel, algoritmy učení strojů a existence obrovského množství dat, které je možno používat k učení strojů. Pokud veškerou tuto technologii dá dohromady firma, která má kvalifikované inženýry, vznikne samořídící automobil.
Vznik samořídícího automobilu bude mít dopad daleko mimo automobilový průmysl a dokonce i mimo budoucnost dopravy. Signalizuje to, že obrovské množství lidských činností - a zaměstnanosti - o nichž jsme si dosud mysleli, že je "inteligentní" stroje nemohou vykonávat, nyní propadne automatizaci. Musíme tedy revidovat své předpoklady ohledně budoucnosti práce ve světle kombinatorických inovací.
Loni v září vydali dva výzkumníci z Oxfordu, Carl Benedikt Frey a Michael Osborne, významnou studii o tom, do jaké míry existující pracovní příležitosti propadnou tomuto druhu automatizace. Jejich zpráva The Future of Employment: How Susceptible Are Jobs to Computerisation (Budoucnost zaměstnanosti: Do jaké míry podlehne práce komputerizaci?) je zdrcující. Frey a Osbor použili technik pro vyučování strojů k odhadu toho, že pravděpodobně dojde ke komputerizaci 702 profesí, podle americké vládní klasifikace jednotlivých druhů zaměstnání. Studie varuje, že až 47 procent pracovních příležitostí v USA je ohroženo technologiemi, které nyní už fungují v laboratořích i v praxi.
Je zjevné, že velké množství nemechanických, kognitivních, profesních i manuálních zaměstnání během nadcházejících dvou desetiletí zmizí a musíme se na to začít připravovat nyní.
Samozřejmě, že to dělat nebudeme, a to ze dvou důvodů. Prvním je, že politikové nevěnují pozornost ničemu, co přesahuje horizont pěti let jejich volebního období. Druhým důvodem je naše neschopnost vyrovnat se s nelineárními změnami. "V minulosti jsme technologické změny vždycky zvládli," bude se argumentovat.
Jenže kombinatorické inovace jsou něco úplně jiného, protože se rozvíjejí samy ze sebe a rostou exponenciálně. Vzhledem k tomu, že tento závod se strojem prohrajeme, není načase, abychom začali uvažovat o tom, jak bychom mohli mechanizaci využít k zlepšení kvality života namísto jejího používání jen k obohacování korporací, které stroje vlastní?
Kompletní článek v angličtině ZDE
Diskuse