17. 4. 2015 / Daniel Veselý
V poslední době se hodně hovoří o tom, že Spojené státy ztrácejí své mocenské pozice ve světě – v Latinské Americe, na Blízkém a Středním východě a jinde – a že prezident Barack Obama je měkký, dosluhující čili lame-duck prezident, který není schopen čelit Putinovým vitálně imperiálním ambicím ve východní Evropě.
Americký prezident podle některých rýpalů ustupuje nevyzpytatelným režimům (Kuba, Írán) apod. Ano, je pravda, že moc Spojených států v řadě koutů planety slábne, což se ale například nedá říct o Africe. Na druhou stranu Rusko a členské země NATO ležící ve východní Evropě, jako jsou Polsko, Lotyšsko a Litva, dramaticky zvýšily náklady na zbrojení, primárně v souvislosti s konfliktem na východní Ukrajině.
Přestože je na BL poslední dobou publikována řada textů o upadání moci, potažmo vojenské síly a angažovanosti Západu ve světě, v čele se Spojenými státy, toto tvrzení platí jen v několika konkrétních případech.
Mějme na paměti, že Bílý dům „udržuje“ války nízké intenzity či tajné vojenské operace na území 134 zemí po celém světě, často na žádost různých diktátorů, autokratů a vazalů, nic nedbajících na vůli tamního obyvatelstva a potenciální destabilizaci jejich společenství ZDE.
Pravda je taková, že vliv Washingtonu ve světě začal klesat už od roku 1949, kdy se z jeho mocenského radaru „ztratila“ Čankajškova Čína, když jej po občanské válce přes významnou podporu Trumanovy administrativy vystřídal další krutý tyran Mao Ce-Tung. Spojené státy totiž po 2. světové válce, jak zdůrazňuje Noam Chomsky, kontrolovaly asi polovinu veškerého světového nerostného bohatství, tedy mnohem více než válkou zdecimovaný Sovětský svaz. Moskva tedy nemohla nové supervelmoci snadno konkurovat a v řadě případů se volky nevolky ocitla na straně Washingtonem a jeho klienty napadených národů (Vietnamci, Angolané, Mosambičané apod.), aniž by jí však šlo o jejich blaho.
Rapidní úpadek americké mocenské převahy ve světě přišel ale až s novým miléniem, kdy řada latinskoamerických zemí na „zadním dvorku USA“ doslova zadupala do země Monroeovu doktrínu prostřednictvím demokratizační vlny v podobě vzniku levicových a středových vlád, dále pak kvůli barbarské okupaci Iráku, jež posílila regionální vliv Íránu a „předala“ moc hrdlořezům z Islámského státu a dalším káidistickým seskupením. Taktéž vzdušná invaze NATO a masivní dodávky zbraní do rukou protikaddáfiovských rebelů v Libyi z této poměrně stabilní země vytvořila nezvladatelné islamistické inferno, z Jemenu se v předvečer Saúdy vedené invaze stáhly poslední americké jednotky atp.
Na druhou stranu Obamova administrativa vyvezla rekordní počet vojenských zásilek na Blízký východ, do východopacifického regionu a do Afriky. Investigativní novinář Nick Turse píše ZDE, že v roce 2014 americké armáda na africké půdě uskutečnila rekordní počet bojových operací, celkově 674, tedy téměř dvě bojové mise každý den. Turseho sovy jde o 300 procentní nárůst aktivit tohoto druhu od roku 2008, kdy bylo zřízeno africké velitelství americké armády AFRICOM.
Na základě aktuálně zveřejněných údajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) ZDE se vojenský rozpočet Washingtonu loni vyšplhal na 610 miliard dolarů, zatímco Peking vynaložil na zbrojení téměř třikrát nižší částku – 216 miliard dolarů a Moskva pak „pouze“ 84.5 miliardy dolarů.
V procentuálním zastoupení představují Spojené státy 34 procent světových výdajů na zbrojení, následuje Čína s 12 procenty, třetí se umístilo Rusko se 4.8 procenty a čtvrtou pozici obsadil významný spojenec USA Saúdská Arábie, která nyní doslova válcuje Jemen, se 4.5 procenty.
Ukrajinská krize nicméně v uplynulém roce podnítila až 60procentní nárůst zbrojení v Rusku, jehož vláda se na jejím území angažuje „hybridním způsobem“, v Litvě 50procentní a v Polsku téměř 20procentní. Neutrální Švédsko pak souhlasilo s tím, že v průběhu následujících pěti let zvýší své vojenské výdaje o 15 procent, a zároveň se zavázalo k tomu, že podá pomocnou rukou státům ve svém sousedství v případě, že by byly napadeny. Samotná Ukrajina v předešlém roce zaznamenala nárůst financí na vojenské výdaje o více než 20 procent a Kyjev plánuje, že je v tomto roce ještě zdvojnásobí.
Nicméně, jak se můžeme ve zprávě SIPRI také dočíst, země, kde výdaje na zbrojení stouply nejvíce, zejména Rusko a Ukrajina, jsou zranitelné kvůli ekonomickým tlakům, neboť tyto plány byly schváleny před ukrajinskou krizí a ekonomickou krizí v Rusku.
Ačkoliv Čína, Rusko a Saúdská Arábie v roce 2014 podstatným způsobem navýšily svůj vojenský arzenál a Spojené státy počínaje rokem 2010 dokonce zredukovaly vojenské výdaje o 20 procent, zůstávají i nadále zdaleka největší vojenskou silou ve světě, nemající konkurenta, který by mohl vážně ohrozit jejich pozici.
Diskuse