30. 3. 2015 / Mirna Šolić
Ráda bych reagovala na článek Jak pozdvihnout úroveň českého vysokého školství během několika měsíců. Už dva roky učím na bohemistice Univerzity Palackého v Olomouci a myslím, že problém je v tom, že studenty nikdo neučí psát. Mnozí z nich poprvé v životě něco napíší v podstatě až když začnou pracovat na diplomové práci.
Nikdo si neuvědomuje, že psát znamená učit se přemýšlet, rozvíjet logiku, být kreativní, soustředit se na problém a pořádně ho zpracovat z různých hledisek. Studentům stále opakuji, že mě vůbec nezajímá biflování dat typu "kdy se Kundera narodil, jestli byl disidentem nebo jestli je jeho dílo realistická próza (pokud, tak bych chtěla vědět proč). Chci, aby si vybrali téma z jeho díla a představili ho v písemné formě. Jinými slovy, zajímá mě, co si myslí a jak do toho začlení sekundární zdroje.
To, že neumí psát a vyjadřovat se, je problém středoškolského vzdělávání a výchovy, nikdo je to neučí. Pravděpodobně je tam učí, aby absolutně věřili autoritám, které nelze zpochybňovat. Studenti nerozumí tomu, že použití sekundárních zdrojů je důležité stejně jako jejich vlastní interpretace, místo opakování toho, co říkala nějaká autorita. Ani na univerzitě se asi nikdo moc nesnaží naučit je přemýšlet. Diplomová práce, o které se psalo v Britských listech, vyjadřuje právě takovou akademickou výchovu.
Protože jsem byla vzdělaná v podobném systému (Chorvatsko), psaní jsem si vůbec nevážila do té doby, než jsem se dostala na doktorská studia v Kanadě. Do té doby jsem vůbec nevěděla, co znamená napsat pořádný esej, jaký význam má psaní pro můj osobní intelektuální rozvoj. Trvalo dlouho než jsem se k tomu dostala a pořád s tím mám problém.
Diskuse