O odposlouchávací aféře v Polsku

23. 6. 2014 / Tomasz Oryński

Takže co přesně tyto nahrávky odhalily? Překvapivě, nic nového. Nikoho nepřekvapilo, že politikové hovoří za scénou, snaží se mezi sebou uzavřít dohody a hledají způsoby, jak porazit konkurenci. Každý, kdo se dívá na televizní inscenace a na filmy, ví, že politika nevzniká ve velké síni parlamentu. Avšak zatímco Frank Underwood z britského seriálu House of Cards hraje špinavě a přitom stále používá složitého a diplomatického jazyka, polští politikové nedělají nic špatného, ale mluví velmi sprostě. Šéf národní banky tvrdí, že to je prostě jazyk průměrného Poláka, avšak člověk by musel velmi dlouho hledat restauraci, kde se takového jazyka používá. Navzdory pokusům časopisu Wprost prezentovat tyto rozhovory jako velezradu, jeho obvinění těžko přesvědčí někoho, kdo už stejně nezastává názor, že polská vláda se skládá ze zrádců, a procento ortodoxních stoupenců Strany práva a spravedlnosti (většina z nichž právě zastává tento názor) je více méně konstantní.

Co se týče širší veřejnosti, ze zběžného zkoumání internetových fór vyplývá, že v mnoha případech vedlo zveřejnění těchto nahrávek k dopadu, který je přesně opačný, než ten, jehož se časopis Wprost snažil dosáhnout. Najednou je jasné, že naši politikové mají stejné názory jako obyčejní lidé. Názor, podle něhož jsou určité části polského státu institucemi, které selhaly, a k jejichž charakteristice byl použit výraz "chuj, dupa i kamieni kupa" - "ocas, prdel a hromada kamení"), i když jej sdílí mnoho lidí, nepřinesou ministrovi, který jej pronesl, žádné nové přátele. Avšak slova Radka Sikorského, v nichž přehodnocuje polskou zahraniční politiku vůči USA ("Vykouřili jsme jim ču.ák a nedostali jsem za to nic, neměli bychom na ně spoléhat, ale spolupracovat s Evropou") sdílí většina Poláků a zdá se, že paradoxně tady Sikorski získal pár bodů.

Dosud však žádná z nahrávek, alespoň co se týče dosud aktivních politiků, neodhalila nic, co by ospravedlnilo jejich zveřejnění. I když to nepomůže Donaldu Tuskovi a jeho straně v nadcházejících parlamentních volbách, nejvíce byla poškozena polská novinářská scéna. Konflikt mezi redakčním týmem týdeníku Wprost a agenty bezpečnosti, kteří se vydali do redakce týdeníku, aby tam ty nahrávky zkonfliskovali, nahrávka čehož byla zveřejněna na internetu, se ukázal být trapně ubohým dramatem. Tisková konference Andrzeje Seremeta, generálního prokurátora, byla trapným představením, během něhož se novináři překonávali v tom, kdo vznese trapnější otázku, a ignorovali skutečnost, že většina témat, která se pokoušeli řešit, byla už vysvětlena v úvodním prohlášení. Monika Olejnik, moderátorka jednoho z nejpopulárnějších politických pořadů, se vydala na konferenci polského premiéra, kde ho peskovala jako malého kluka a vyjádřila se "celá novinářská třída je nyní proti vám" (kam se poděla novinářská nestrannost?). Trapná byla i armáda méně známých novinářů, kteří analyzovali nahrávky a snažili se v nich najít něco, čeho by se dalo použít proti vládě (najednou je nejdůležitější, kdo platil účty a kolik stála láhev vína).

Donald Tusk sám reagoval klidně. Nikdo nebyl propuštěn, nikdo se nepokusil o odvetu, ponechal otázku nalezení zdroje nahrávek příslušným institucím. Jistěže mu zveřejnění nahrávek situaci ztíží, protože tisk a opozice se jich bude snažit zneužívat co nejdéle ve snaze destabilizovat politickou situaci, ale jestliže se to pokusí neutralizovat zvýšením svého úsilí v práci pro svou zemi (jeho vláda je v poslední době obviňována, že je pasivní a vyhýbá se radikálnějším krokům), možná to všechno bude mít nakonec pozitivní dopad. Otázka, kdo stojí za zveřejněním těchto nahrávek, je stále otevřená. Někteří říkají, že opozice, ale přestože opozice zveřejnění těchto nahrávek radostně přivítala a snaží se toho co nejvíce pro sebe využít, zdá se, že je stejně překvapená nastalou situací jako sama vláda. Jiná teorie spekuluje, že celou aféru vyvolali Rusové, aby oslabili polskou vládu, která hraje významnou roli na podporu Ukrajiny a při evropských rozhovorech o změnách na trhu energií, které mají oslabit schopnost Ruska Evropu vydírat možností zastavení dodávek. Jiní lidé si myslí, že někdo prostě nahrával politiky, aby je mohl vydírat, ale protože v těch nahrávkách vlastně není nic vydíratelného, daná osoba se je rozhodla prodat médiím - vyskytují se nepodložené informace, že tyto nahrávky byly nabídnuty i dalším médiím, avšak ta média odmítla zaplatit za ilegálně získaný materiál a jen týdenik Wprost, se svým pochybným šéfredaktorem, bývalým zločincem a mužem s pochybnou minulostí, byl ochoten se zachovat dostatečně nízce a nahrávky zveřejnit.

Avšak každá situace má svou oběť. V tomto případě zaplatí za nedostatečná bezpečnostní opatření ve vládních kruzích, která nezabránila vzniku nahrávek, svým utrpením zvířata. Polská strana venkovanů, koaliční partner Občanské platformy Donalda Tuska, to už dala najevo jasně: bude dále podporovat svého partnera ve vládě jen potud, pokud jeho poslanci schválí zákon, který má znovu legalizovat rituální zabíjení zvířat v Polsku. A utrpení zvířat je přece jen malá cena za to, aby nepadla vláda...