Dr. Karel Čulík (není příbuzný s editorem Britských listů, pozn. red.) je vynikající aplikovaný matematik, specialista na algebru, logiku, počítačovou vědu a matematickou lingvistiku. V roce 1965 navštívil lingvistický výzkumný program na MIT a od té doby spolupracujeme na několika projektech. V roce 1968 byl jmenován plným profesorem na univerzitě v Brně a r. 1971 se přestěhoval do Výzkumného ústavu matematických strojů v Praze.

Z důvodů, které jsou srozumitelné pouze jiným utlačitelským institucím, nesmí dr. Čulík od r. 1969 cestovat do zahraničí na vědecké konference ani navštěvovat zahraniční univerzity, ani mu nebylo dovoleno publikovat vědeckou práci v Československu či v zahraničí. V roce 1970 byl propuštěn, značně brutálně, z Matematického ústavu Akademie věd. Vzhledem k tomu, že neměl možnost dělat svou práci ve své zemi, požádal v září 1973 o výjezdní doložku. Když byla jeho žádost odmítnuta, v říjnu zažádal o povolení k emigraci. Krátce poté byl propuštěn ze svého místa ve výzkumném ústavu a od 1. února 1974 je nezaměstnaný. Jeho manželka, která má doktorát z logiky, také nesmí pracovat ve své oboru. Žádosti podané na Federální správu pasů a víz, samotným Čulíkem a jeho četnými kolegy v zahraničí, byly ignorovány. Nakonec byla jeho žádost o emigraci odmítnuta s prohlášením, že není žádná další možnost odvolání. Uvedeným důvodem bylo, že Čulíkova emigrace by "nebyla ve státním zájmu". Zjevně tento "státní zájem" vyžaduje, aby bylo Čulíkovi zabráněno ve vědecké práci a ve vydávání článků, doma i v zahraničí, na tak nebezpečná témata, jako je matematická teorie jazyků a aplikovaná logika. Mezitím si osobní situaci profesora Čulíka a jeho rodiny si každý může dobře představit.

Jsem si jist, že tohle zdaleka není nejhorší příklad, který je možno citovat. Slouží to ale k ilustraci skutečné situace, kterou Svaz československých právníků ignoruje, když pokrytecky odsuzují strašlivé události v Chile.

Noam Chomsky

MIT

Cambridge, Massachusetts

Zdroj v angličtině ZDE

Před rokem (28. listopadu 1974) jsem tady popsal v dopise problémy svého kolegy Karla Čulíka, českého matematika, kterého úřady vyhnaly z jeho akademického místa, odmítly mu povolení cestovat či publikovat doma či v zahraničí a odepřely mu právo emigrovat. Po určitou dobu to pak vypadalo, že Čulíkovi a jeho rodinným příslušníkům bude nakonec povoleno opustit stát, který je zjevně neochoten tolerovat jejich existenci, ale dveře byly opět přiraženy a jsou zavřené. 30. července 1975 adresoval dr. Čulík optevřený dopis prezidentu Československé socialistické republiky, dr. Gustávu Husákovi, v němž požadoval povolení k emigraci. Citoval, mezi jiným, blížící se helsinské dohody. V dopise popsal situaci těmito slovy:

"Mnohokrát jsem myslel, že se se mnou zachází jako s otrokem. To je ale nesprávné. Pravda, otroctví je nespravedlivé, ale je racionálně srozumitelné. Pán chce žít v bohatství, a tak si udržuje otroka, aby pro něho pracoval. Jedině pán, kterému chybí zdravý rozum, brání otroku, aby pracoval, a odmítá mu dávat potravu. Avšak ponižování, kterému jsme vystavováni, nemá žádné racionální vysvětlení a nemá žádný účel ani smysl. Je to prostě jen vyjádření despotického vrtochu, který připomíná situaci ve vězení. Proto jsem uzavřel svůj poslední dopis, adresovaný vám, že "domov se zamřížovanými okny a dveřmi se proměňuje ve vězení". Ve své bezmocnosti, v nesmyslnosti celé situace mám opravdu pocit, že jsem jako zeměměřič K. z Kafkova Zámku."

Do této chvíle úřady nijak nereagovaly. Dr. Čulík a jeho manželka, odbornice na logiku, nesmějí pracovat ve svém oboru a jejich situace je stále zoufalejší. Rád bych požádal čtenáře, aby protestovali přímo na adresu československého velvyslanectví, anebo prezidentu Husákovi osobně.

Noam Chomsky

Cambridge, Massachusetts

Zdroj v angličtině ZDE