Sociální spravedlnost se bez celé levice realizovat nedá

16. 10. 2013 / Radim Hreha

1. Program ČSSD je z osmdesáti procent shodný s programem KSČM. Částečně proto, že komunisté doopravdy už dávno nejsou komunisté z minulosti – neuplatňují nesmiřitelnou třídní nenávist (ctí stejně jako socialisté rovnost forem vlastnictví a respekt k poctivě nabytému majetku). Komunisté dneška neuplatňují ve svém programu ani v činnosti násilné, konfrontační prvky mimoparlamentní politiky (naopak hovoří až úzkostlivě o dodržování ústavnosti a zákonných rámců pro politiku, i v případě stávek a demonstrací). Jejich cílem už dnes není beztřídní společnost, ale (stejně jako u socialistů) sociálně spravedlivá společnost.

2. Na rozdíl od některých liberálních socialistů, kteří by nejraději ekonomickou dravost kapitalismu pouze smiřovali s požadavkem na jeho sociální ohledy, komunisté vědí, že ke smíření nedojde a tváří v tvář čínské či indické otrocké práci nelze zachovat konkurenceschopnost evropské a české ekonomiky. Čili hledají cesty k alternativě. To už ale vědí i v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance. (V jejím vedení komunisté dosud nejsou). Obě strany ale vědí, že úvěrový gangsterský kapitalismus, který se provalil pádem Lehman Brothers a hypoteční krizí, skončil.

3. Obě dvě strany – ČSSD i KSČM vědí o nebezpečí vojenského i ekonomického vyčerpávání v cizích válkách. Sociální demokraté ale nevěří v půl století starý sen o multilaterální OBSE a ostentativně nezúčastněném Hnutí nezúčastněných. ČSSD ví, že zachování členství v NATO je, přes svá negativa, důležitou součástí bezpečnostního ukotvení ČR. I Evropy. Podle obou stran je ale nutné, aby i NATO bylo obranným, a ne agresivním paktem.

4. Stejně tak si obě strany uvědomují nebezpečí ničím neregulované ekonomické a kapitálové globalizace, ale ČSSD ví, že obrana sociálního státu se provádí lépe ve společenství, které má půl miliardu obyvatel uvnitř společného trhu se společnými pravidly, než na kousku země, jejíž HDP není ani tak veliké jako majetek některých bohatých soukromníků v sousedství. Je lépe vždy být uvnitř než venku.

5. V případě KSČM nejde o stranu nebezpečnou ústavnímu pořádku, ale „pouze“ o stranu doposud nezatíženou korupcí, ani reálnou odpovědností. KSČM není v rozporu se svým názvem stranou komunistickou předlistopadového typu, ale pouze konzervativní, radiálně socialistickou stranou hájící zájmy dělníků a pracujících příslušníků střední třídy. Prostě všech občanů, které před důsledky mafiánského kapitalismu polistopadového establishmentu může ochránit pouze silný stát s funkčními servisními a kontrolními nástroji.

6. ČSSD a KSČM patří k politickým stranám, které bez postranních úmyslů nepochybují o opodstatněnosti a perspektivě veřejnoprávních médií. Jen ta mohou v blízké budoucnosti skutečně naplňovat poslání veřejné služby. Komerční média více či méně úspěšně hájí zájmy svých majitelů – tržní chování, konzumní pasivitu. Jsou pouhým nosičem reklam jako zdroje příjmů i zisku. Tomuto cíli jsou schopna obětovat objektivitu zpravodajství, vyváženost komentářů, informační i vzdělávací roli. Veřejnou službu proto plnit nikdy nemohou.

7. Realizace sebelepších politických předsevzetí je úměrná úrovni shody a zpětné vazby mezi vedením strany, jejími členy, jejími voliči a veřejností. To vše skloubeno s pokorou, odpovědností, obětavostí a v neposlední řadě úctou k veřejnému zájmu, je u reprezentantů kterékoliv politické strany, či hnutí základním předpokladem toho, že neselžou a nenechají se současným systémem zkorumpovat. V případě možné povolební spolupráce ČSSD a KSČM o tom nemám důvod pochybovat.