Odsouzený Montt a jeho neodsouzení subdodavatelé

11. 5. 2013 / Zdeněk Jehlička

Ve dvouměsíčním procesu, ve kterém svědčilo několik desítek obětí či jejich příbuzných, byl Montt viněn z toho, že toleroval hromadné vyhánění, znásilňování, mučení a vraždy indiánů (včetně žen a dětí) a vypalování jejich vesnic. Tříčlenný soudní tribunál konstatoval, že masakry vykazující stejnou předlohu, musely být plánovány, což nebylo možné bez souhlasu vojenského vedení, v jehož čele Montt stál.

Tolik oficiální novinové zprávy, za nimiž je však skryt krvavý příběh koloniálního útlaku a mocenských intervencí, jehož jednotlivé části ani dnes neztrácejí na své aktuální hrozbě.

Guzmán naráží na United Fruit

Ještě jako mladý absolvent severoameričany vedené vojenské Školy Amerik [School of the Americas], se Montt v r. 1954 podílel na svržení demokraticky zvoleného prezidenta Jacoba Árbenze Guzmána. Po iránském Mosaddekovi šlo ve světě o druhý Američany řízený převrat, který svrhl demokraticky zvoleného levicově-reformního politika.

Na začátku 50. let čelila Guatemala podobně jako další země regionu drtivé sociální nerovnosti (jednalo se v převážné míře o zemědělskou zemi, kde 90 % produktivní populace pracovalo na venkově, přičemž až 70 % obdělávané půdy bylo ve vlastnictví pouhých 2,2% obyvatel) a mocensko-ekonomickému kolonialismu (se svým půlmilionem hektarů byla v zemi největším vlastníkem půdy společnost United Fruit [dnes Chiquita Brands International] personálně přímo propojená s americkou administrativou, která byla navíc v Guatemale největším zaměstnavatelem, největším exportérem a vlastníkem téměř veškeré železniční sítě v zemi- odtud název "banánová republika"). Už se zavedením zákoníku práce v r. 1947 umožňujícím dělníkům odborově se organizovat, si United Fruit stěžovala u amerických politiků na hrozbu komunismu a hrozila odchodem ze země. Doslova hysterickou reakcí pak u ní vyvolal Guzmánův plán na pozemkovou reformu z r. 1952, který předpokládal znárodnění rozsáhlých neobdělávaných plantáží a kompenzaci na základě přiznané daně. United Fruit totiž po léta uměle snižovala hodnotu svých pozemků, aby se právě vyššímu zdanění vyhnula.

Árbenz slibující nárůst životní úrovně, potlačení nerovností a ozdravení zaostalé ekonomiky se tak brzy dostal do přímého střetu se zájmy nadnárodního kapitálu, jehož mocenské krytí představoval v Guatemale velvyslanec USA. V září 1953 načrtla CIA nedávno zveřejněný "strategický plán jednání". Tento manuál války nízké intenzity, která vedla k přímé vojenské agresi, zahrnuje kapitoly jako "ekonomický tlak", "oficiální diskreditace Guatemaly" nebo "psychologická válka". O dva měsíce později dokončila CIA celkem šestibodový plán na diskreditaci a svržení Árbenze, ne nepodobný dalším podobným manuálům.

Svržení Árbenzovy vlády mělo pro Guatemalu ničivé následky. Země ztratila šanci na pokojné reformy a generace mladých Latinoameričanů začala pochybovat, zda-li je vůbec možné prosadit změny pokojnou demokratickou cestou. Jako na přímého svědka událostí měl puč iniciační vliv i na mladého argentinského lékaře, Ernesta Guevaru.

Guatemalská genocida

Spojenými státy podnícený převrat ukončil naděje na progresivní reformy, eliminoval politický střed a vedl k neúprosné polarizaci a k válce. Na příštích 30 let byla Guatemala vedena generály, kteří se k moci dostali buď pučem nebo ve zmanipulovaných volbách. Během 60. let se v zemi zformovaly jako součást široké protivládní opozice gerilové skupiny žádající sociální spravedlnost. Ty získaly širokou podporu domorodých mayských indiánů, jenž tvořili polovinu populace a kteří již od dob španělské conquisty čelili rasové diskriminaci, vyloučení a chudobě. K jejich potlačení financovaly guatemalské vlády za značného přispění USA protipovstalecké kampaně na venkově a podílely se na selektivních represích ve městech. Počet politicky motivovaných poprav a obětí státem sponzorovaných komand smrti dramaticky vzrostl na přelomu 70. a 80. let za prezidenta Romea Lucase Garcia (z 1.371 v r. 1979 na 3426 v r. 1981), svého vrcholu však doznal právě za jeho nástupce a dnes souzeného Efraína Rose Montta, pod jehož vedením se v Guatemale prováděla politika spálené země, během níž byly srovnány se zemí stovky vesnic a jejich obyvatelé buď povražděni nebo donuceni k útěku. Tehdejší prezident USA Ronald Reagan se sešel s Monttem, když byla tato vražedná kampaň na vrcholu. Po jednání se nechal slyšet, že Montt je "naprosto oddán demokracii" a ve snaze přesvědčit kongres si Reagan stěžoval, že byl "falešně obviněn" z porušování lidských práv. Kongresový zákaz financování vojenské pomoci, zpravodajských a protipovstaleckých školení pro Guatemalu, prosazený jeho předchůdcem Carterem, však prozatím nezlomil (to až v r. 1985). Ve snaze jej alespoň obejít, přesvědčila Reaganova vláda prostřednictvím později nechvalně proslulého Olivera Northa a Constantina Mengese k vojenským dodávkám do Guatemaly Izrael. Mezi položkami požadovanými po Izraeli byly helikoptéry, pušky, kulomety, komunikační zařízení, uniformy, ale též výcvik v "psychologické válce, protipovstaleckých technikách a propagandě". Izraelci nakonec poslali do Guatemaly takové množství zbraní, že se USA začaly obávat ztráty tamního trhu.

Kdo další, co dál?

Monttova vláda byla vyvrcholením 34-letého guatemalského konfliktu, který si podle Mírové komise pro objasnění minulosti při OSN vyžádal v letech 1962-1996 na 200.000 obětí (zabitých či zmizelých) a hromadné vraždy žen a dětí. Komise shledala, že až 93 % násilí měly na svědomí státní složky (armáda, policie, tajné služby a tzv. Civilní obranné hlídky) a na ně navázané paramilitantní skupiny. Komise ve své zprávě také kritizovala roli USA, která využívala doktrínu národní bezpečnosti a účelového antikomunismu k podpoře represivního režimu a odhalovala kořeny guatemalské antidemokratické politické tradice v ekonomické nerovnosti a sociálním vyloučení.

Rozsudek byl ještě v soudní síni přijat přítomnými Mayi s obrovským nadšením. Podle mayské aktivistky Rigoberty Menchú, nositelky Nobelovy ceny míru, dal tento "bezprecedentní soud Ixilovým [guatemalským] Mayům příležitost ukázat ostatním indiánským komunitám, jak se brát za svá práva".

Je to vůbec poprvé, kdy byla bývalá hlava latinskoamerického státu odsouzena za genocidu ve vlastní zemi, což dává kontinentu historickou naději ve vypořádávání se s nedávnou minulostí vojenských diktatur a v posílení ochrany lidských práv.

Je jistě správné, že je bývalý guatemalský diktátor Efraín Ríos Montt souzen jako představitel (či nástroj) nelegitimního represivního režimu. Na stejné postižení těch, kteří jej v jeho genocidní politice z ústraní podporovali, si však budeme muset očividně počkat. Stejně jako na osedlání ekonomické moci, která toto vše umožnila.

Autor je spolupřekladatelem knihy: Livingstoneová, Grace: Zadní dvorek Ameriky. USA a Latinská Amerika od Monroeovy doktríny po válku s terorem. Grimmus 2011, ze které čerpá.