Jak (ne)vypadá demonstrace síly

22. 3. 2013 / Marek Řezanka

"Rozhodnutí Senátu (...) pokládám za další nehoráznou demonstraci síly senátorského klubu ČSSD pod taktovkou Jiřího Dienstbiera. Senát přestává být pojistkou demokracie a stále více se stává prostředkem nadbíhání ČSSD svým komunistickým spojencům," rozhořčil se předseda vlády.

Domnívám se, že by se premiér republiky při posuzování toho, kdo má či nemá sedět v radě Ústavu pro studium totalitních režimů, měl více krotit.

Vadí mu snad, že velmi fundovaný politolog, který může být pro instituci, kam byl zvolen, jenom přínosem, ohrozí výklad dějin, když má diametrálně odlišný názor na činy Mašínů a jejich kompliců, než jaký zastává současná vláda?

Jan Bureš se ke kauze bratrů Mašínů a jejich případnému ocenění vyjádřil naprosto zřetelně v Právu v srpnu 2011: "Mašínové? Nepřekrucujte historii!"

Argument, že ani válečné konvence nedovolují beztrestně podříznout svázaného a ozbrojeného člověka, lze sice z ideového hlediska tisíckrát pokroutit, platit ale nepřestane. Stejně jako fakt, že Mašínové v žádné válce nebyli, leda své vlastní. Vedení "vlastní války" je přitom krajně nebezpečná věc, neboť v každé době může mít někdo pocit, že má právo šít si spravedlnost na míru.

Smrt pokladníka Josefa Rošického lze těžko kvalifikovat jinak než jako loupežnou vraždu, a to v jakémkoli režimu. Vyjadřuje-li se dodnes bratr Mašín v médiích jako hlavní celebrita, co si myslí o Havlovi, co o Zemanovi, co o Rychetském a o demokracii v České republice, napadá mě, zda by nebylo na místě zavést například politické okénko Ivana Roubala.

Petr Nečas by se do práce historiků a politologů vměšovat neměl, stejně jako by neměl zpochybňovat kompetentnost odborníka nálepkou, že bude spřežencem ďábla, tedy komunistů.

Už proto ne, že sám figuruje ve třech poměrně závažných kauzách, jejichž pozadí by se mělo časem vyjasnit.

Za prvé se jedná o roli premiéra a celé vlády v tzv. shánění trafik pro "rebely" z ODS.

Za druhé o roli premiéra a celé vlády v přijetí zákona o vyrovnání s církvemi (nejedná se o restituce), kdy reálně hrozí, že budou prolomeny Benešovy dekrety od svého počátku, a církve mají dostat majetky k volnému užití (na rozdíl od první republiky, kdy s nimi dle své libosti nakládat nemohly a nemohly s nimi obchodovat). Navíc si premiér pospíšil s podpisem tohoto "vyrovnání", aby náhodou zdárný proces "vracení" nebyl narušen případným rozhodnutím Ústavního soudu. Prý avizoval svůj podpis dopředu, kdy však, nelze dopátrat.

"Vážený pane nejvyšší státní zástupce, vyzýváme vás, abyste ve veřejném zájmu napadl žalobami na absolutní neplatnost smlouvy, které dne 22. února 2013 v rámci naplňování zákona o vyrovnání státu s církvemi podepsal předseda vlády se statutárními zástupci církví," upozorňuje občanská iniciativa spisovatelky Procházkové v textu, jenž adresovala veřejnému ochránci práv a všem složkám činným v trestním řízení. "Překročením pravomoci a jednáním proti dobrým mravům zneužil Petr Nečas pravomoci k zabezpečení neoprávněného prospěchu církví ke škodě státu s vědomím, že následky jeho kroku jsou nevratné i v případě, že by Ústavní soud později zákon nebo jeho příslušnou část zrušil", dodává Lenka Procházková.

Konečně za třetí je zde řada nejasností ohledně premiéra a potažmo celé vlády ohledně podpisu a schválení lednových amnestií exprezidenta Klause. Informoval premiér vládu? Kdy a kde on sám amnestie podepsal? A kdo všechno se na podobě amnestií podílel?

Budeme někdy znát uspokojivé odpovědi na tyto otázky?

Lenka Procházková, Václav Láska, Miroslav Antl -- ti všichni poukazují na takové jednání premiéra, které jim nepřijde úplně v souladu s právem. Máme nad jejich počínáním mávnout rukou? Jsou to snad všechno jenom vyvrhelové, kteří demonstrují svou sílu? Nebo je to s tou demonstrací síly zcela jinak?

Zatím jsme jenom svědky prskání politiků, když něco nejde podle jejich scénáře. Dovolí-li si policie vyšetřovat V. Parkanovou, hned se od M. Kalouska dozví, jak své práci vůbec nerozumí. Kalouskovi se nelíbí ani volba Kaly do funkce prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Nečasovi se nezamlouvá Bureš v Ústavu pro studium totalitních režimů. Jsou vůbec čeští politici ochotni respektovat názor svých oponentů? Nebo snad na prknech znamenajících politiku vedou zákopovou válku?

Těžko říci, ale politické kultuře v zemi takovéto chování politiků rozhodně neprospívá. Lidé se dnes jen stěží mohou identifikovat s nějakými "morálními vzory" -- a to nejenom v politice. Na jednu stranu je to možná dobře, že "morální idol" nezakrývá nahotu systému, který na tom věru není nejlépe. Na stranu druhou lidé určité vzory potřebují, jinak mohou propadnout skepsi, že nic nemá smysl a že je zbytečné se o cokoli snažit. Budou pak takový vzor hledat za každou cenu, klidně i cenu diktatury. To by uvítali mocenské elity, my ostatní bychom ale otupění a rezignaci podlehnout neměli.