Ač nerad a s pocitem studu píši následující.

Ocitl jsem se v osobní velmi svízelné situaci. Jsem vážně nemocen -- dvě operace srdce (5 x by-pass, pacemaker), vážná lupénka -- bolesti kůže. Kvůli tomu mi byl přiznán plný invalidní důchod. Léky mne za měsíc přijdou na cca 400,- Kč.

I přes předchozí řádky jsem se snažil sehnat alespoň nějakou práci odpovídající mému zdravotnímu stavu. Vše marné. Sociálka je též bohužel pouhou ztrátou času.

Po odpracovaných letech -- pouze dva zaměstnavatelé (což svědčí o tom, že nejsem fluktuant) mám sice mírně nadprůměrný důchod, ale pro jednotlivce v pronajatém bytě v Praze to nestačí.

V posledním období jsem strávil celkem čtyři měsíce po nemocnicích (měsíc pobytu 3000,- Kč. - hrozná rána do rozpočtu).

Žiji osamoceně ve slušném (40 m2) pronajatém bytě v Praze, po svízelném rozvodu pře řadou let nemám žádné nemovitosti, ani vlastní automobil. Nikdy jsem neměl žádné akcie apod., finanční rezervy se též dávno rozplynuly. Samozřejmě, že se odstěhuji z Prahy, bude to zřejmě nutné.

Ač kulturní člověk, nákup knih či návštěva divadla je jen nesplnitelným přáním. Mám dilema, zda zaplatit nájem nebo léky. Mast na lupénku jsem musel, po zjištění, že stojí 1100 Kč, odmítnout. I návštěva holiče (150,- Kč) se stává dilematem.

Má finanční situace je následující -- do konce října splácím půjčku z minula (kdy bylo lépe) ve výši 3750,- Kč., na nájmu dlužím již okolo 50 tisíc (majitel bytu je zatím velmi slušný), ostatní částky po splatnosti (regulační poplatky nemocnicím, mám dva splátkové kalendáře -- 500,- a 200,- Kč)) apod. činí 15 tisíc. Televize, internet a telefon činí cca 1100,- Kč. Dosud jsem neměl žádnou exekuci.

Již jsem požádal o omezení TV na nejnižší minimum, zrušil pevnou linku a internet. Mám internet mobilní, neboť nevím, kde do budoucna budu.

Ač celý život pracovně, společensky i veřejně aktivní, bolestně zjišťuji, že tahle země opravdu není pro starý (bude mi šedesát). Je těžké se soustředit, když člověk myslí stále a jen na to, jak se z toho marasmu vyhrabat. Nespavost je strašná.

Snažím se nalézt menší a hlavně levnější bydlení v Praze nebo blízkém okolí (kvůli návštěvám lékařů) nebo bydlení u rovněž osamělého člověka v domku, se kterým bych mohl hovořit a být si navzájem nápomocni. Mám standardně vybavenou domácnost, což by mohlo být k oboustrannému užitku. Jsem nekonfliktní, společenský.

Stále hledám také nějakou vhodnou práci. Člověku, který by byl schopen a ochoten pomoci, i za velmi malou mzdu, bych byl velmi vděčný.

Mrzí mne, že jsem nebyl schopen dodat lepší text.

Zvažte, zda by mi nebylo možno prostřednictvím Britských listů nějak pomoci.

PS.: V červnu mi bude šedesát, pro mne jako uvědomělého občana by bylo nejlépe zemřít.