V roce 2012 jsme se zcela vykašlali na přírodu

1. 1. 2013

Tři týdny před minimem přesáhlo tání ledu v Arktidě předchozí rekord. Pozůstatky globální megafauny - nosorožci a modroploutví tuňáci - byli násilně posunuti směrem k totální likvidaci. Na mnoha kontinentech se rozšířily nové epidemie ničící stromy. Počty ptáků a hmyzu dál drasticky klesaly, korálové útesy odumíraly, počet ryb v mořích se zmenšoval. A ti, kteří mají povinnost chránit nás a svět, v němž žijeme, předstírali, že se nic z toho neděje.

V červnu 2012 na Světovém summitu o Zemi se to vyjádřilo kolektivním pokrčením ramen. První tento summit, před dvaceti lety, měl uvést nové věk ekologické odpovědnosti. Za posledních dvacet let, hlavně v důsledku moci korporací a superbohatých, se nedosáhlo ničeho. Nejenže vlády nehnuly prstem, čelní politikové nejvlivnějších světových vlád - USA, Británie, Německa a Ruska - se ani na summit neoběžovali přijet.

Avšak vyslali své zástupce, aby summit sabotovali. Obamova vláda se dokonce pokusila i zrušit přísliby, které učinil r. 1992 Bush senior. Konečná deklarace byla parodií nečinnosti. 180 zemí nepřijalo žádné nové cíle, žádná data ani žádné závazky.

Jednání v Doze koncem roku o klimatických změnách přineslo tutéž součinnost tuposti a rozpornosti. Vlády nyní začaly přiznávat, aniž by je to jakkoliv znepokojovalo, že svět nedokáže omezit globální oteplování v tomto století jen na 2 stupně. Namísto toho dojde k oteplení o 4 až 6 stupňů Celsia. Má-li se zabránit rozkladu našeho klimatu, bylo by nutno drasticky omezit spalování uhlí. Děje se přesný opak: globální spalování ohlí se každoročně zvyšuje o 200 milionů tun. Proto rostou globální emise tak rychle.

Vedoucí politikové nyní zacházejí s globálním oteplováním jako se skrytou vinou. I po devastaci, kterou způsobil hurikán Sandy, a rekordním suchu a požárech, které poničily USA, oba kandidáti na prezidentský úřad odmítli o globálním oteplování hovořit, každý z nich se s ním vyrovnal jedinou větou.

V roce 2012 odmítly evropské vlády zreformovat Společnou zemědělskou politiku EU, která je perfektně zkonstruována tak, aby způsobovala maximální škody životnímu prostředí. Farmáři získávají zemědělské dotace pod podmínkou, že zničí vegetaci (a faunu) na svých pozemcích. Platíme ročně 55 miliard euro na ničení přírody.

Intenzifikace zemědělství, rybolovu, hornictví a další průmyslové činnosti likviduje ekosystémy a přírodní struktury. Za pár desetiletí bude zjevné, že toto ničení bylo daleko důležitější než všechny zprávy, jimiž jsou v současnosti média posedlá. Mediální korporace, stejně jako vlády, opustily přírodu.

Pokud existuje nějaká naděje, spočívá v řadových občanech. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že občané nepodporují nečinnost svých vlád. Dokonce i většina konzervativců v Británii zastává názor, že by Británie měla do roku 2030 vyrábět většinu své energie z obnovitelných zdrojů. V Americe zastává názor, že globální oteplování se pro jejich zemi stane vážným problémem, pokud se proti tomu nic nebude dělat, osmdesát procent občanů. Potíž je, že většina lidí není v této věci ochotna jednat. Občané, stejně jako vlády i média, se odvrátily od nejzávažnějšího problému lidstva.

Podrobnosti v angličtině ZDE