28. 5. 2012 / Tomáš Koloc
Je tomu už víc než měsíc, co se v českých médiích objevila zpráva o tom, že tři Romové v Břeclavi surově napadli patnáctiletého Petra, kterému posléze lékaři museli odejmout poškozenou ledvinu. Den poté, co se případ objevil v médiích, nestačili administrátoři-hlídači politické korektnosti mazat nenávistné komentáře pod články v internetových médiích a sociální sítě začaly houstnout úvahami o "nepřizpůsobivých spoluobčanech". V kolotu událostí i osobnostem jinak uvážlivým ušly dvě "nelogičnosti" břeclavského útoku. Ad a -- událost neproběhla jako tradičně v sociálně krizovém regionu Sudet, ale v relativně poklidném Slovácku. Ad b -- útočníci postrádali osobní motiv -- který měli i pachatelé nedávných "sudetských případů" v severních Čechách...
Postupně se zaostřující pohled na skandální událost přinesl národu (a někdy i mně) týden co týden nové překvapení. Když vyšlo najevo, že moravský Petr je vlastně ukrajinský Petro, a internetoví mudrlanti nepřišli s obligátním hodnocením, které funèsomilští Češi znají z filmu Dobrodružství rabína Jákoba ("Perou se nám tu cizinci. Ne, že by mi vadilo, že jich bude míň, ale dělaj nám tady děsnej bordel.") -- když i tradiční bijci jinakosti "taktně pomlčeli" o Petrově původu, uvědomil jsem si, že i náš šovinismus má svůj "žebříček ras", velice podobný tomu, který pro Třetí říši vytvořil Alfred Rosenberg. Když s verzí o "obchodech", o které se účastníci břeclavské rvačky pohádali, padla teorie o čistém rasově motivovaném útoku Romů, "bílým" pogromistům napůl sklaplo. A když před několika dny přišla zpráva o tom, že si chlapec celý útok vymyslel, sociální sítě se zaplnily vzteklými komentáři o "spratkovi, který si z nás dělá srandu".
Nejúčinnější metodou odvedení pozornosti od masového ožebračování, planetárního válečného harašení a dalších sociálně-inženýrských projektů dneška, je dějinně prověřená technika pogromu, kterou ve 30. a 40. letech 20. století přivedli k dokonalosti Adolf Hitler a jeho pravá ruka pro "konečné řešení", Reinhard Heydrich. Ve dnech, kdy slavíme 70 let od jeho fyzické likvidace, bychom si měli uvědomit, že máme na vybranou. Buď budeme oslavovat Čecha Kubiše a Slováka Gabčíka, exekutory tohoto jednoho z největších rasistů v lidské historii (čímž se zříkáme hodnot, které jejich cíl vyznával) -- anebo budeme vyznávat stejné hodnoty jako Heydrich, a pak se distancujeme nejen těch, kdo ho zabili, ale i od hodnot, za které zemřeli i všichni jejich spolubojovníci, kteří svým bojem zvrátili také Heydrichův plán pacifikace "nepřizpůsobivých" Čechů. Podle "rozvrhu" zastupujícího říšského protektora měla být v budoucnu jedna třetina Čechů zabita, druhá poněmčena a třetí vysídlena do gulagových oblastí na ruském pobřeží Severního ledového oceánu. Zdánlivě humorná fasáda výroků některých našich spoluobčanů na téma "konečného řešení romské otázky" by nás neměla uspat a zbavit možnosti, abychom tyto výroky a jejich původce zařadili do hlubších dějinných souvislostí...
Diskuse