Despekt pro RESPEKT:

Švehla opět vzkazuje: "Držte hubu a krok"

22. 4. 2012 / Jiří Kalát

Pan Švehla zmínil holocaust (jako by se nějaký text o Izraeli neobešel bez něj), ale již zapomněl říct, že většina jeho přeživších žije v židovském státě pod hranicí chudoby. A k tomu ještě jedna poznámka. Masové vyvražďování Židů za druhé světové války bylo neospravedlnitelným a ničím neomluvitelným zločinem proti lidskosti. Však nevím proč, kdokoliv z mé generace, by se měl cítit odpovědný za činy našich dědů a pradědů. Dědičný hřích je věcí křesťanskou, já se omlouvám, ale jsem ateistou.

"Zaprvé mluvit o Izraeli jako o státě, který se nesmí kritizovat, je scestné. V mezinárodních institucích typu OSN nebo EU, stejně jako ve světových médiích je kritika izraelské vlády běžná," píše se dále v textu. Na tuto informaci je důležité se dívat z několika úhlů. Kolik kritiků Izraele (i když pravda, svobodně vyjádřili svůj názor) bylo obviněno z antisemitismu, posléze nebyli v puštěni do Izraele nebo jim byl zakázán vstup úplně? Ano, opravdu je v kuloárech OSN a EU Izrael kritizován, ale s jakým výsledkem? Kolik sankcí bylo uvaleno na židovský stát, přestože všichni politici vědí a mnohdy i otevřeně říkají, že porušuje mezinárodní zákony i listinu základních práv a svobod?

Švehla se v textu snaží lacině přirovnávat báseň Grasse k nacistické propagandě: "..jeho prostřednictvím už je zase z Evropy slyšet, že Židi škodí světu." Jenže si asi neuvědomil, že Grass nekritizuje Židy, ale stát Izrael, přesněji jeho zahraniční politiku, a to jsou dvě naprosto rozdílné entity. Možná autorovi někdo zapomněl říct, že ne každý Žid je Izraelec, ale od novináře z časopisu, jako je Respekt, bych očekával, že se minimálně podívá na wikipedii a něco si nastuduje. Očividně tak neudělal.

"Grass s pomocí nejsledovanějších médií zpochybňuje právo na obranu země, která je od svého vzniku permanentně terčem smrtelných výhrůžek svého bezprostředního okolí," píše se dále ve textu. Další krásné klišé užívané v souvislosti s Iránem i s ostatními arabskými zeměmi. Já bych k tomu měl jen několik otázek.

Kolik válek začal Irán oproti Izrael za poslední padesát let, kolik útoků, úkladných vražd, únosů atd. provedli iránští vojáci a příslušníci tajných služeb, kolik států Irán okupuje a drží jeho obyvatele pod permanentím dohledem za pomoci armády a tajných služeb? Ale i tak má pan Švehla pravdu.

Izrael má právo mít jaderné zbraně na svou obranu (jen by od ně bylo hezké podepsat smlouvu o nešíření těchto zbraní a dát je k dispozici kontrole z MAAE), jelikož má kolem sebe nepřátelsky naladěné státy. Jenže ve jménu stejné logiky, proč nemá mít toto právo i Irán?

Země obklopená několika americkými základnami. Jejíž dva sousedé byli uvržení do chaosu a bezbřehého násilí právě díky spojenecké invazi ve jménu svobody. Pod tlakem americké i izraelské rétoriky se celkem oprávněně cítí být dalším cílem agrese. Tedy proč by on neměl mít to právo? Možná i proto, že žádné takové zbraně nevyvíjí, což potvrdily jak americké tak izraelské tajné služby.

"Už je skoro trapné něco takového připomínat: to, že je ve hře hrozba dalekosáhlého konfliktu, a na scéně jsou dokonce jaderné zbraně, nevyplývá z povahy Izraele, ale místa, kde se tento stát nachází.," píše Švehla a má opět pravdu. Je to trapné. Izrael byl prvním a v tuto chvíli asi i jediným hráčem sídlícím na Blízkém východě, který disponuje jadernými zbraněmi a to již několik let.

"A co je důležitější, v samotném Izraeli existuje i podle západních standardů nejvyšší míra kritičnosti sebe sama, kterou bychom třeba u Palestinců hledali marně," uvádí Švehla. Tomu se mi ani nechce oponovat, jako spíš doufat, že to tak není. Pokud ano, západní demokracie by se měly začít bát o svoji svobodu slova. A abych nemluvil jen tak naprázdno, připomenu případ z přelomu roku.

Bývalý ředitel Mosadu Efrajm HaLevy označil izraelské charedim-zbožné Židy za větší existenční hrozbu Izraeli, než Írán a Ahmadinežád. Moše Gafni ze strany Jednotný judaismus požádal nejvyššího státního zástupce Jehudu Einsteina o prozkoumání případu a plánoval podání žaloby kvůli antisemitismu. To je ta izraelská svoboda slova? Pro mnohé znamená kritika Izraele (hold jsou to izraelští Arabové nikoliv čistokrevní Izraelci) deportaci na Západní břeh. Pro jiné (to již jsou Izraelci) zase problémy v zaměstnání, soudní žaloby či silnou kritiku ze společnosti. Pro ostatní neizraelce, deportaci ze země s následným zákazem vstupu.

V podtitulku píše autor: "Odveta izraelské vlády za kritickou báseň nevypadá dobře, jde ale o logický krok země, která se cítí ohrožena." Zákaz vstupu do země jako adekvátní obrana, za to že někdo napsal bázeň? Já už si nepamatuji doby, kdy i toto bylo běžnou praxí v České republice, ale jen málokdo z mých starších přátel či českých disidentů, by to dokázal bránit s tím, že se jednalo o "logický krok komunistického režimu, který se cítil ohrožen." K tomu ještě nutno podotknout, že Izrael u těchto "bezpečnostních opatření" porušuje svůj vlastní zákon o návratu, když nechce dovolit vstup například Židům Noamu Chomskému či Woodymu Allenovi. Však pan Švehla očividně vnímá svobodu slova, podle starého principu "buď říkáš naši pravdu, a nebo ti hubu zavřeme".

Marek Švehla v textu zopakoval mnoho krásných klišé o "jediné opravdové demokracii na Blízkém východě", až mě překvapuje, že zapomněl na tuto asi nejčastější. Napsal text, jenž chrání praktiky nedemokratické, nesvobodné, nevážící si základních lidských práv a svobod. Není to poprvé, co něco podobné předložil čtenářům a mě již dlouho udivuje, že časopis Respekt (hlídač demokracie a svobody v České republice) dopřává sluchu člověku, jenž se nebojí otevřeně propagovat ideologie diktátorských režimů, známou pod názvem "drž hubu a krok" .

POZNÁMKA ZÁVĚREM: Tento text by mohl být v rámci klasického černobílého pohledu na izraelsko-palestinský konflikt viděn jako silně pro-palestinský. Ale není. Izrael je na své cestě za demokracií i svobodou mnohem dále než Palestina. Dovolím si říct, že i o několik desítek let. Rozhodně patří mezi nejdemokratičtější a nejsvobodnější země Blízkého východu. Však to ještě neznamená, že je demokratickým a svobodným státem. Stále nás někdo nutí se připojit na stranu izraelskou či palestinskou, jako by nebyla jiná cesta. Pokud před námi stanou dva vrazi, z nichž jeden zabil patnáct a druhý sedmnáct lidí. Jsou oba vrazi a tak bychom se k nim měli chovat. Není jeden z nich dobrý, jen proto, že zabil o dva lidi méně.