Monitor Jana Paula:

Jednota umělců výtvarných už není to, co bývala

20. 5. 2011 / Jan Paul

čas čtení 4 minuty

Galerie Nová síň ve Voršilské ulici je jedna z nejnádhernějších galerií v Praze, shora prosvětlená rozptýleným denním světem a čistá střídmostí funkcionalistického prostoru. V roce 1934 ji nechala vybudovat Jednota umělců výtvarných, jeden z českých uměleckých spolků, jehož historie sáhá až od roku 1898. Jednota byla založena v odporu k tehdejší situaci ve vedení Umělecké besedy, kdy z ní význačné osobnosti výtvarného umění generace Národního divadla odešli. Co ale z tehdejších ideálů zbylo dnes? Z galerie Nová síň, kterou spolek stále provozuje se stal komerční prostor, pronajímaný k výstavám komukoliv.

Galerii Nová síň už Jednota umělců výtvarných nevlastní, územně je součástí kláštera Voršilek a tento řád je jejím majitelem. Jednota obstarává pouze výstavní činnost galerie v čele s jejím předsedou Josefem Achrerem. Spolek prý svoji původní náplň činnosti obnovil v roce 1990, ale galerie Nová síň už není ryze spolkovým výstavním prostorem. Mohou ho využít umělci z České republiky i ze zahraničí. Přístup do ní mají jednotlivci i skupiny bez ohledu na druh tvorby, avšak musí si ho pronajmout na určité období za nemalé částky. Výstavní komise má sice dbát na uměleckou kvalitu, ale dle mého soudu rozhodují peníze.

Do nového období prý vstupovala Jednota umělců výtvarných se snahou navázat na tradice minulosti, jenomže o jaké tradici lze mluvit, když hlavním kriteriem pro výstavu je platební schopnost o výstavu žádajícího umělce? Na webu Jednoty se píše: Naším cílem je dát prostor všem směrům a všem generacím, nehledat to, co jednotlivé tvůrce rozděluje, ale naopak stavět na tom, co je spojuje. Neboť není důležité, kdo kdy a co pro kterou vládnoucí garnituru udělal, jak byl nahoře oblíben, jaké měl zakázky, kolik za ně dostal, ale jen to, jak poctivě své dílo vytvořil. Zní to hezky, jenom kdyby tomu tak bylo.

Obávám se, že umělec s poctivě vytvořeným dílem na výstavu v této galerii nemá prostředky, a možná i kdyby peníze na pronájem měl, bude přemýšlet o tom, zda se má zařadit do pestré mozaiky výtvarníků, jejichž tvorba ukazuje na zcela nesourodý výstavní program s kolísající kvalitou, který umožňuje právě příliš všemu a všem otevřená výstavní politika. Jak by také nemohla být účelově liberální, když za pronájem galerie Nová síň požaduje řád Voršilek tak vysoké poplatky, protože i církev se potřebuje něčím živit. Stát dal ruku od podpory této galerie také pryč, a přitom Ministerstvo kultury finančně podporuje řadu soukromých galerií.

V případě galerie Nová síň asi nebude těžké uhádnout proč. Na webu JUV se píše : Pravá úcta k tradici a zejména ke kulturní tradici vlastního národa probouzí potřebu v této tradici dále pokračovat a přidat něco nového k tomu, co považujeme za součást odkazu minulých generací. Zajímalo by mě, co nového současný výstavní program Jednoty výtvarných umělců k této tradici přidává? Už jsme si zvykli na omáčky všeho druhu, o vazbě na národní kořeny v tvorbě nemluvě. Možná kdysi to tak v případě Jednoty bylo, dnes pochybuji. Nevím co by si dnes pomyslel její někdejší člen J. Schikaneder a nebo její zakladatel J. V. Myslbek, že z ní zbylo už jenom jméno?

Někdejší nový spolek JUV prý jako vše nové vykazoval i velkou životaschopnost a aktivitu, uspořádal řadu velmi úspěšných výstav, například výstavu ruských Peredvižníků a od roku 1903 vydával i svůj vlastní časopis "Dílo". To vše je dnes ale bohužel minulost, kterou lze jen zmiňovat, ale nadále zůstává současnou JUV nenaplňována. Jednota umělců výtvarných prý během svého stoletého trvání procházela různými obdobími a lze říci, že přežila všechny změny, ke kterým v tomto bouřlivém století v naší zemi docházelo, píše se na webu JUV, a já si jen postesknu, ano, ale ve své podstatě už vlastně neexistuje. Ať mi promine, obrázek z instalace jedné z výstav v galerii Nová síň je více než výmluvný : Co dál?

0
Vytisknout
7839

Diskuse

Obsah vydání | 20. 5. 2011