Komu vyhovuje, že třetina gymnazistů vzývá autokracii?
27. 4. 2017
/
Bohumil Kartous
čas čtení
10 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Kdo spí v demokracii, probudí se v totalitě. Tolik lapidární paradox, který
neříká nic jiného, než že demokracie není nějaký stav věčnosti. Vůbec
neznamená, že když se podaří dosáhnout v určité fázi civilizačního vývoje
demokracie, že tato přetrvá bez ohledu na okolnosti. Naopak. Demokracie se
dokonce umí zničit sama, a to velmi efektně a s okázalou pompou. Adolf
Hitler se dostal k moci ve 30. letech 20. století v Německu
v demokratických volbách, načež následoval rychlý nástup totality doprovázený
terorem a vrcholící miliony mrtvých v 2. světové válce. Západní
společnosti nyní zápasí s vnitřním problémem: demokracie prodělává zásadní
burn out, vyhoření, čeho projevem je zvyšující se politický vliv populistů.
Odchod UK z EU, vítězství Trumpa ve volbách v USA, těsné prezidentské
volby v Rakousku, nemalý zisk populisty Wilderse v Holandsku a
očekávané druhé kole prezidentských voleb ve Francii, v nichž má populistka
Le Penová reálnou šanci zvítězit a následně zničit koncept zajišťující udržení
demokracie v Evropě, jsou symptomy, něco jako zvyšující se teplota
organismu při infekci.
Snižovat teplotu sice může mít smysl, ale to lze dělat
třeba i pouštěním žilou. To už smysl nemá. Rozumné je zaměřit se na infekci
samotnou, což znamená dlouhou léčbu i rekonvalescenci. Rozumné je soustředit se
na posilování imunity u té části organismu, která ještě zasažena není. Těžko
uvěřitelná kolektivní hloupost, s jakou necháváme infekci způsobenou
vyhořením demokracie šířit mezi mladými lidmi, připomíná vědomou, pomalou a
bolestivou sebevraždu.