O budoucím českém prezidentovi může rozhodnout i Kosovo

23. 1. 2008 / Stanislav Kliment

Jestli existuje něco, na čem se většina české společnosti - bez ohledu na politickou příslušnost - může svým postojem shodnout s komunistickou stranou, je to jistě vztah vyjádřený i v politických vyjádřeních i činech komunistů k bývalé Jugoslávii. A nejde jen o odmítnutí jejího bombardování v roce 1999, ale zřejmě i akutní problém poměru k separatistickému Kosovu. A je jedno, jestli tato shoda je založená na citovém vztahu k balkánskému dění nebo na prostém požadavku neznásilňování mezinárodního práva.

Většině našich lidí jistě také nynější tlak na Republiku Srbsko na vzdání se významné části státního území připomíná až příliš naši historickou zkušenost z roku 1938, kdy Československá republika zůstala sama vydána napospas mnichovskému diktátu. Není tedy divu, že na rozdíl od Karla Schwarzenberga, t.č. českého ministra zahraničí za Zelené, domnívá se většina, že Česká republika by v případě odtržení Kosova od Srbska neměla chvátat s jeho uznáním a jestli ho vůbec uzná, neměla by jistě být v prvním šiku.

Poslanecká sněmovna by měla na konci tohoto měsíce jednat o rezoluci k územní celistvosti Republiky Srbsko. Vzhledem k tomu, že s touto iniciativou přišla komunistická poslankyně Kateřina Konečná, není třeba příliš uvažovat, kde srdce bije. Jakou má rezoluce šanci? A proč může mít vliv na volbu prezidenta?

Můžeme se třeba i shodnout, že komunisty dvě desetiletí po listopadu 1989 ve vládě většina nechce, ale faktem je, že jsou parlamentní politickou stranou a o jejich hlasy se uchází v určitých chvílích sociální demokracie i občanští demokraté a v řadě případů i jednotliví poslanci ze všech parlamentních stran. Bylo by tedy zcela normální, jestliže poslanci budou pociťovat věcný souhlas s návrhem Kateřiny Konečné, aby pro něj také zvedli ruku.

V případě poslanců ODS by jejich rozhodnutí mohlo být vedeno také skutečností, že čestný předseda strany a prezident republiky Václav Klaus vyjadřuje názor, že případná nezávislost Kosova může přijít jen za souhlasu všech zainteresovaných stran, tedy i Bělehradu, což nyní není. Důležité také je, že se u prezidenta Klause jedná o konzistentní postoj, který je pokračováním despektu k "humanitárnímu bombardování" Jugoslávie.

A sociální demokraté by měli hlasovat s vědomím a pokorou, že to bohužel byla jejich vláda, která v roce 1999 dala souhlas s bombardováním země, ke které většina občanů cítí velmi vřelé vztahy. Možná právě toto vědomí morální odpovědnosti může rozhodujícímu počtu poslanců soc.dem. překonat potřebu prokazování stranické hegemonie a zvednout ruku pro návrh Kateřiny Konečné.

Jednání Poslanecké sněmovny o rezoluci vyjadřující vztah naší republiky k územní celistvosti Srbska se ovšem dostává ještě do jiné roviny v souvislosti s nadcházející volbou prezidenta republiky. Názory Václava Klause na jugoslávskou tragédii jsou známé, na rozdíl od kandidáta "objeveného" zeleným Martinem Bursíkem a podporovaného ad hoc vytvořenou antiklausovskou frontou.

Ani jeden z dnešních uchazečů o úřad prezidenta asi nemůže získat přímou podporu poslanců zvolených za komunistickou stranu. Oba jsou natolik pravicově zaměření, že ani poslanci a ani jejich komunističtí voliči nebudou uvažovat jinak, než že se jedná o výběr menšího zla. V demokratických podmínkách však komunisté v minulosti prokázali, že pro takovéto rozhodování mají cit - a to před válkou, kdy zvedli ruku pro Edvarda Beneše. A právě postoj Václava Klause k vývoji na Balkáně, bombardování Jugoslávie a dnešnímu kosovsko - albánskému separatismu může být tím, co na misce vah bude možná u komunistů rozhodovat.

Do prezidentských voleb se může odehrát mnohé, mimo jiné se jistě odehraje také hlasování o zmiňované rezoluci na podporu územní celistvosti Srbska. Dovedu si představit, že podle hlasování poslanců jednotlivých stran již poté bude možné s velkou mírou jistoty říci, kdo bude skládat prezidentský slib.

Autor je editorem analytického serveru Publica, kde článek vyšel

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 24.1. 2008