Pracovitost a inteligence Petry Buzkové jsou sociálním demokratům dostatečně známé z dob, kdy tato "celebrita" účinkovala jako funkcionářka i jako volební maskot ČSSD. Výsledky pražských voleb z té doby i jejich interní analýzy z pera sociálně demokratických funkcionářů v Praze hovoří za vše. Její mediální výroky o tom, jak ráda jí ten kaviár z porcelánu od Rosenthala se dlouho zapomenout nedají. Zvláště v dobách ekonomické krize budou vděčným tématem stejně jako to, kdo s ní tenkrát byl na té pláži, kde ji vyfotili nahou a kolik ho to stálo, aby se neobjevil na první stránce Blesku...

Stejně tak se nedá zapomenout kvalita výkonu funkce ministryně školství. Ovčáček, poučen už dávno o tom, jak to v ČSSD chodí, z dob, kdy byl šéfem jejího tiskového oddělení, má nejen o výrocích Borůvkové audiozáznamy, a tak jen čeká na další Paroubkovy přešlapy a směje se. Kvůli nehoráznosti Paroubkova tlaku se rozzlobily už i jindy submisivní Sociálně demokratické ženy v čele s Jindřiškou Maršovou. Jedinou kandidátkou, která je požádala o podporu, byla stínová ministryně spravedlnosti a bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Slova o tom, že Borůvková je spolužačkou Petry Paroubkové, potvrdil médiím sám předseda pražské organizace Hulínský... Redakci Britských listů to potvrdil i další se skutečným stavem věcí velmi dobře obeznámený zdroj z Lidového domu.

Paroubek sice na závěr úterní tiskové zprávy uvedl, že nominace Borůvkové je výsledkem standardního nominačního procesu: "A nikoliv -- jak naznačují provládní novináři -- plodem jakési fiktivní protekce či nepotismu uskutečňovaného rodinou Paroubkových v ČSSD." Ale...

Když byla k Miloši Zemanovi v roce 1992 ze tří kandidátek vybírána Petra Buzková jako "první dáma", nebylo to kvůli jejímu titulu z Právnické fakulty, angažovanosti v SSM, pracovitosti v podatelně stranického sekretariátu či kvůli jejímu vřelému vztahu k sociální demokracii. Bylo to pouze a jedině kvůli jejímu vnadnému poprsí, které okouzlovalo už mladistvé svazáky i jejího šéfa v době jejího působení v kanceláři tehdejšího Svazu mládeže. První žena musela být tehdy žena se vším všudy a Věstonická Venuše je archetypálním symbolem ženství ve slovansky kyprých českých zemích dlouho. Nikomu dokonce nevadila její pozitivní lustrace v kategorii C, kterou všichni přičetli na vrub mladické nerozvážnosti mládí. Ale to bylo před sedmnácti lety... Dnešní nároky na místopředsedkyni strany, která usiluje o 40% výsledek, jsou jiné a mladistvý pel a vnady mediálních maskotů už nejsou tak nezbytné jako v dobách, kdy ČSSD volily tři procenta občanů. Chápu ale, že dnešní předseda ČSSD nostalgicky vzpomíná... Možná se stejnou nostalgií vzpomíná i na časy svého mládí v Socialistické straně.

Paroubek velmi nevybíravě útočí na Jiřího Ovčáčka už od doby, kdy od něj dostal výpověď. Nepravdivě tvrdí, že vedoucího tiskového oddělení vyhodil on sám. Není to pravda. Intriky v Lidovém domě byly vždy vůči každému, kdo nevyhovoval Paroubkovu poradci Dimunovi, takové, že odešel. Proto odešla i Květa Kočová. I loajalita a trpělivost mají své meze. Ovčáček byl novinářem dřív, než do Lidového domu přišel. A k novinařině se vrátil.

Sociální demokracie nechce manekýnky ve svém čele. Dlouhonohé Barbie ani vyholení metrosexuálové v botách z krokodýlí kůže nejsou vzorem pro lidi, vydělávající si poctivé peníze poctivou prací, ale pro lidi polosvěta - servírky, hospodské, světské, veksláky, hoteliéry, majitele nevěstinců a bordelmamá. Pryč je doba, kdy servírka byla první dámou státu a bordelmamá její nejlepší přítelkyní. Sociálně demokratickým členům i voličům vadí dokonce i modelky, herečky a sportovci na kandidátkách, dokonce i jejich podporu berou s rezervou. Hokejisté či fotbalisté nebývají dobrými politiky, i když mají tah na branku a hrají první ligu. Hvězdně placené modelky sice náramně snadno pronikají do bulváru, ale pouze v souvislosti s tím, jak drahou kabelku či šaty si zase koupily či s kým se líbaly nebo spaly, nikoho však nezajímá, co si myslí. V politice působí jako Ciccolina - směšně. Důkazem je "nová ODS", chovající se jako "noví" Rusové. ČSSD byla, je a nejspíš k Paroubkově lítosti i zůstane jiná. Strana, která toleruje homosexuály, podporuje feminismus a prosazuje genderová kritéria, si nemůže dovolit dát přednost nic neumějícímu napudrovanému obličejíčku či mačistické, na odiv vystavované síle před někým, za kým stojí profesní kariéra a poctivě odvedená práce ve prospěch občanů. To je - viděno z psychologického i sociologického pohledu - smrtelná kombinace. Přes všechny kariéristy a šíbry, kteří se na sociální demokracii nalepili v době, kdy byla ve vládě, je stále ČSSD stranou lidí, kteří si vydělávají na živobytí prací.

Proč chce Paroubek chodit zkratkou, když i cesta, po které jdou všichni ostatní, vede k cíli? Proč se Paroubek rozčiluje na zrcadlo a vyhrožuje novinářům "právními konsekvencemi"? Křivou hubu bude mít nakonec, až tato kauza skončí, on sám. Válka s realitou a digitálními diktafony se vyhrát nedá.