Kupodivu v těch dalších obchodech či stáncích dostanete rozmanité sklo či keramiku z dovozu, často s pozoruhodnou lácí toho zboží, o kvalitě ovšem moc nemluvě. Přitom nejen zrovna teď, ale po léta ve větších českých městech stěží najdete prodejnu nabízející zboží z našich proslulých skláren nebo porcelánek; o specializovaných prodejnách nebo zvláštních odděleních ve velkých obchodních domech přitom není řeči. Copak by kvalitnímu českému zboží nedal náš člověk přednost? Už kvůli té tradiční kvalitě, nápaditosti designu a estetickému dojmu? Proč věnovaly ty naše proslulé podniky tak málo zájmu domácímu trhu? Snad je poznat, že tady se mluví o něčem zcela jiném, než je v USA "Buying American" -- "Kupuj (domácí) americké (zboží)!"; i když to navenek vypadá stejně.

Nepláčou jenom zdatní pracovníci skláren nebo porcelánek, ať už tam, kde se omezuje personál provozů, anebo tam, kde byl již uzavřen celý závod. Periodicky pláčou třeba taky zemědělci. Nemusí jít jen o výkupní ceny. Zvažme jen to, že by do velkých měst pravidelně denně nějaké "malodružstvo" dojíždělo s přísunem čerstvé a kvalitní zeleniny, ovoce nebo i mléčných produktů, včetně biopotravin; ve sdružení je nejen "síla", ale také snížení provozních nákladů.

(Pochopitelně s respektem k hygienickým předpisům!) Takový provoz by automaticky vyloučil cizorodý mezičlánek, v němž hrají dokonce družstva nebo i velké podniky roli toho, kdo tahá za slabší konec. (Chceš mít zboží v regálu ve výši očí? Nebude to zadarmo. Však o tom taky veřejnost něco ví.) Snížení závislosti na síti supermarketů a vlastní distribuce by zvýšila příjmy subdodavatelů a přímých výrobců, přičemž by tato další konkurence na trhu zvýhodnila také spotřebitele. Proč to nejde?!

Nemá asi teď smysl hořekovat nad tím, že starost o drobné a střední podnikání, spolu se setrvalou péčí o vzájemnou provázanost výrobní a tržní sféry, jako kdyby zůstávaly kdesi na odstavné koleji, kde si "nějak" lidé pomohou sami...