Smysl jím prosazovaného řešení situace cizinců, kteří na to nemají peníze, je však jasný: stát sice těmto cizincům cestu uhradí, ale do ČR se nejméně šest let nepodívají.

Z vrozené skromnosti se Haišman nepochlubil tím, že zákon, jehož zněním se ohání, tvoří a neustále s jeho požehnáním vylepšuje legislativní oddělení jeho odboru. Až donedávna procházely novely zákona o pobytu cizinců parlamentem jako nůž máslem Teprve v poslední době se neziskové organizace (které budou podle posledních vládních opatření dostávat dotace právě z tohoto odboru) snaží o prosazení humánních prvků. Zatím neúspěšně, protože nesměle. Zdalipak budou -- podporovány dotacemi z MV -- smělejší?

Říká-li tedy pan ředitel, že je třeba dbát ustanovení zákona, říká v podstatě to, že si nikdo z jeho práva nebude dělat holubník.

Cizinci z Vietnamu, Mongolska a dalších zemí si nepřišli na naše pískoviště plácat bábovičky. Zadlužili se, aby uživili své rodiny. Přišli, aby pomohli českému hospodářství. Pracují či pracovali na místech, o která Češi nestojí. Některým z nich posléze řekl týž stát, který jim vydal pracovní povolení, táž agentura, již zaplatili, že už je nepotřebují. Aby sebrali své korunky a laskavě táhli domů. A nemají-li na to, přijde je to zatraceně draho.

Jediný, kdo by se z toho radoval, by byl Jára da Cimrman. Režisér Haišman připravuje inscenaci jeho pohádky Jak chudák do ještě větší bídy přišel v kulisách kapitalistického realismu. Tisícům hercům toho kusu vzkazuje, že na svou bídu zatraceně doplatí.

Kde jsou vznešení čeští humanisté, kde jsou zákonodárci dbalí lidských práv? Nejspíš leští své mocenské páky a zálibně přehlížejí své prebendy. Lidská práva? Společenská odpovědnost? Obyčejný lidský stud?

Co to je za nebezpečné otázky?