Mohlo se o tom boji samozřejmě už dlouho vědět, mohlo se o tom psát taky v novinách a diskutovat v televizi, existují ale dobré důvody pro to, že se to zatím nestalo. Ano, mluvilo se o nutném vzdělávání všech dětí, taky o pomoci, kterou potřebují děti s "přistěhovaleckým zázemím", ale nemluvilo se o aktivním znevýhodňování nadaných dětí nevzdělaných rodičů. Tohle se zřejmě zamlčuje proto, že vzdělaní pracovníci médií či jejich děti musejí být zvýhodněni v tomto boji, v němž nevede fronta mezi těmi, kteří mají, a těmi, kteří nemají kapitál, ale mezi těmi, kteří mají, nebo nemají "lepší" vzdělání.

Střední vrstvy jsou v Německu obzvlášť silné a do této sociální kategorie patří i učitelé. Že učitelé nebojují jen za výhody pro své děti, ale výhradně za výhody středostavovských dětí, na to přišli vědci, kteří zkoumali, jaké děti dostanou od svých učitelů doporučení, aby se dostaly na gymnázium, na nejvyšší formu německých škol, která umožňuje úspěšným žákům studovat na univerzitě.

A kdo by se divil, že se na gymnáziích a na univerzitách najde více dětí zámožných než chudých rodičů, ten nechápe, jak různě mohou rodiče pomáhat svým dětem.

Že ale dostávají děti nevzdělaných rodičů, kteří mají ve čtvrté třídě úplně stejné studijní výsledky jako jejich středostavovští spolužáci, méně často doporučení ke studiu na gymnáziu, to je důkaz sociální ostrakizace a omezování životních možností. Přitom přistěhovalecké zázemí těch dětí nemá rozhodující vliv: jde hlavně o stupeň vzdělanosti rodičů. To ale těm nadaným dětem, jimž bývá pravidelně odpíráno doporučení ke studiu na gymnáziu, které jim patří a které si zasloužily, vůbec nepomůže...