Pan Bergmann naznačuje svoji blízkovýchodní zkušenost, studium potravy tamějších mediálních prostředků či obyčejných lidí žijících v nebezpečně horké zemi a odsuzuje "ideologicky zakotvenou absurditu". Přiznám, že jsem za tuto reflexi přese vše vděčný, jelikož v českém mediálním prostředí neexistuje mnoho autorů, jež by čerpalo z marginálních zdrojů nebo přímo od "pramene". Autor polemiky udává, že zná "aktivisty skupin jako Šalom Achšav, Machsom Watch, dokonce B'celem a že s nimi strávil dost času v debatách." Píše dále, že i tito přes "své podivné názory a dezinterpretace faktů" celkem uznávají, že "jistá fakta existují"."Na rozdíl od Noama Chomského, který s realitou zachází tak svévolně jako Veselý. Proč ho mám tedy číst?"

Tak po pořádku. Proč mne tedy, pane Bergmane, čtete? Noam Chomsky zachází s realitou tak, že většinou cituje oficiální zdroje, establišmentový tisk a média obecně. Uvádí např. svědectví izraelských vojáků konfrontovaných se zločiny, z nichž se zpovídají a snaží se s nimi vyrovnat. Cituje a uvádí zprávy Červeného kříže, lékařů sloužících v Izraelem obleženém Bejrútu v roce 1982, a konečně i informace od panem Bergmannem uvedených organizací. Nehodlám zde pana Chomského bránit. Ti, kteří chtějí reflektovat jeho práci na poli lingvistiky i lidských práv se můžou začíst do publikace, jež byla napsána řadou jeho zarytých odpůrců.

Zdroj: ZDE

Ale i já sám, pane Bergmanne, v článcích na tuto tématiku odkazuji na informace uvedené například organizací B'celem, a to nezřídka. Mám to chápat jako "ideologicky zakotvenou absurditu" nebo práci "nedouka bez základních znalostí"?

Uveďte také konkrétně, prosím, některé "podivné názory a dezinterpretace faktů" aktivistů vámi zmíněných skupin, jinak vaše hloupé obvinění nemá váhu ani zbla.

Podle Bergmanna si mimo jiné "zcela beztrestně otírám boty o Izrael". Ale copak? Chtěl by snad, abych na vlastní kůži zažil mučení izraelské Hlavní bezpečnostní služby, jako je například setrvávání v bolestivých pozicích (shabeh), spánková deprivace, výhružky smrtí, násilné otřesy, které mohou způsobit úmrtí - jak uvádí zpráva publikovaná Amnesty International letos v květnu? Dále je zde uvedeno, že Izrael je jedinou zemí na světě, kde je mučení a špatné zacházení legálně schválené(!). Je toto opět "ideologicky zakotvená absurdita" a práce "nedouka bez základních znalostí"?

Zdroj: ZDE

Bergmann dále v textu uvádí, že: "Izrael...s Íránem neměl tradičně žádné třecí plochy. Bylo to až nové vedení této země, které vedené agresivním radikálním islámem vyhlásilo Izraeli válku -- a to doslova, protože podporuje síly, které mají na svědomí mnoho ozbrojených akcí proti Izraeli a jeho diplomatickým misím ve světě." Myslí tím snad básník, že íránský agresivní radikální islám vyhlásil Izraeli skutečnou válku se vším všudy? O jakých ozbrojených akcích hovoří? Že by o akcích Hizballáhu, který mezi obyvateli regionu získal velkou podporu, když před dvěma lety odolal drtivému útoku Izraele v jižním Libanonu, protože při přeshraniční půtce zajal a usmrtil několik izraelských vojáků? Pokud vím, tak Írán v tomto ani minulém století na žádnou suverénní zemi nezaútočil. Čím autor myslí izraelské "diplomatické mise ve světě". Snad izraelskou podporu rasistického režimu apartheidu v Jihoafrické republice v 70. a 80. letech minulého století? Nebo snad podporu genocidních režimů v Argentině, Salvadoru a Guatemale ve stejné době?

Zdroj ZDE ZDE ZDE ZDE

Abych prý podle Bergmanna odvedl pozornost od íránských výhružek Izraeli, uvedl jsem dva "ujeté výroky z izraelských úst", které byly vysloveně rasistické. Nepopírám, že se v Íránu najdou fanatické hlasy hrozící Izraeli nukleárním armageddonem; jde však o to, jak reálnou váhu tyto hlasy "vlivných kleriků" mají a jaké byly příčiny těchto pohrůžek, vezmeme-li do úvahy konstantní hrozbu Spojených států a Izraele namířenou proti Íránu.

Uvedu jeden příklad "vlivného hlasu" v izraelské politické elitě namířeného na Palestince i Íránce. Avigdor Lieberman působil do února tohoto roku v Olmertově vládě coby vicepremiér a ministr pro strategické hrozby. O tomto člověkovi dříve prohlásil profesor na Hebrejské univerzitě Ze'ev Sternhell, že je to možná nejnebezpečnější politik v Izraeli. Lieberman považuje svrchovaný židovský stát za důležitější než stát demokratický. Coby ministr dopravy vznesl požadavek, aby byli palestinští vězni v izraelských vězeních (cca 10.000 osob -- pozn. autora) včetně žen a dětí utopeni v Mrtvém moři, jak uvedl v listopadu roku 2002 list Haaretz. List Independent ve stejném roce píše o Liebermanově návrhu vojensky obsadit Západní břeh, zničit zdejší vojenskou infrastrukturu a bombardovat komerční centra, banky, benzínové stanice atd. Podotýkám, že tento muž byl svého času druhým nejoblíbenějším izraelským politikem a jeho názory jsou podle některých politologů sdíleny i dalšími vrcholnými činiteli, například samotným Olmertem. Lieberman také podle žurnalisty Jonathana Cooka formoval chór izraelských hrozeb ohledně možného bombardování Íránu, použití jaderné bomby nevyjímaje.

Zdroj: ZDE

Jedeme dál. Bergmann tvrdí, že neexistuje "žádné mezinárodní právo, které by zakazovalo vlastnění jaderných zbraní." To, že Izrael tvrdošíjně odmítá přijmout pracovníky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), aby podali zprávu o izraelské nukleární výzbroji, přestože není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), je zcela nepřípustné. Írán jako signatář NPT s IAEA v minulosti spolupracoval a s výjimkami spolupracuje dodnes. Skutečnost, že Izrael odmítá signovat tuto smlouvu, a je proto vyvázán z jakékoliv zodpovědnosti za své jaderné zbraně, je navýsost alarmující. Ačkoliv je mezinárodní právo vágní termín, zkusme si představit, kdyby Severní Korea a Írán postupovaly stejně jako Izrael. Řeči o tom, že je Izrael demokratickou zemí zde nemohou obstát. Neochvějná tolerance a souhlas Spojených států s budováním izraelského jaderného arzenálu způsobuje tlaky nejen v blízkovýchodním regionu. Tento souhlas mohl hrát svoji úlohu i při proliferaci jaderných zbraní v Indii nebo Pákistánu. Saúdská Arábie coby trvalý spojenec Spojených států měla v roce 2003 zálusk na vlastní nukleární program. Tedy realita, že jeden stát může ignorovat mezinárodní normy a konvence týkající se proliferace jaderných zbraní je v tomto světle neúnosná. Článek 14 rezoluce č. 687 RB OSN z roku 1991 volá po zóně bez jaderných zbraní na Blízkém východě. Proti jsou samozřejmě Spojené státy a Izrael.

Zdroj: ZDE ZDE

Na konec jedna perla pana Bergmanna. Píše o tom, že zkusmo přečetl jeden můj článek o Jižní Americe a shledal tam "stejné množství hloupostí" jako v mých článcích týkajících se Blízkého východu. Jedním dechem ale dodává, že Jižní Amerika není jeho zájmem. Jak tam tedy mohl nalézt "stejné množství hloupostí"?

Pan Bergmann patří mezi zaryté obhájce izraelských zločinů proti lidskosti. Tím jeho veškeré argumentace vadnou na kráse.