Text je také příspěvkem k problematice tzv. „přímé“ volby – že není jednoduchá, má-li být zodpovědná. Tato procedura stojí nemálo obětí, také ze strany zodpovědných voličů.

Atmosféra před prezidentskými volbami v USA a v ČR má jen vzdáleně něco společného. Jako u nás někteří nechtějí V. Klause, v USA mnozí říkají, že kohokoliv, jen ne Bushe. Samozřejmě že Bush má za sebou své druhé funkční období a takto v USA někteří jen chtějí konec „bushovského“ typu politiky. V ČR V. Klaus usiluje o své druhé funkční období. --- Druhé funkční období, je-li ústavně posledním, nenutí už prezidenta ke zvýšené opatrnosti a k případným ohledům, aby si neohrozil druhou kandidaturu; prezident druhého funkčního období je mnohem nezávislejší na politických stranách. Je otázkou, do jaké míry si právě tohle naše politické strany uvědomují, pokud kalkulují s tím, že mohou sázet „na jistotu“. Ve druhém funkčním období NEMOHOU! – Zatím u nás je prezidentská volba „chuťovkou“ pro naše parlamentní strany, neboť přitom si mohou leccos ještě navíc rozehrát pro další parlamentní volby. Neboť mocensky je v ČR závažnější zmocnit se vlády ve státě, nikoli pozice prezidenta republiky.

Samozřejmě že americký ústavní systém počítá se soustředěním výkonné moci v rukou prezidenta, což s sebou nese řadu prostředků, jak dosáhnout jisté optimalizace této volby angažováním maximálního počtu možných voličů už dva roky předem. (Toho u nás ani tzv. přímá volba za stávajících poměrů nemůže dosáhnout, i kdyby měla být někdy ústavně kodifikována. Samotná jednorázová forma ještě nemění výrazně přístup k vlastnímu aktu, ke dlouhodobě vyjadřované angažované starosti o věci veřejné v ČR. Nehledě na nutnost něčím zase tyto případné vyšší prezidentské kompetence – také ústavní cestou – vyvážit.) --- Jediný diskusní „duel“ obou kandidátů na prezidenta ČR nemůže ani teď znamenat dostatečný příliv informací pro vlastní volbu zákonodárcům PS a senátorům; nehledě na to, že bez ohledu na to, co o té diskusi v komentářích přinesou média, za stávající situace a poměrů v té závažné „hře“ nepřehlédnutelně tahají za nitky stranické sekretariáty – bez ohledu na případný apel, že se má hlasovat „podle nejlepšího vědomí a svědomí“.

Pokud se týká USA, i když tam vznikla nepřehlédnutelná averze vůči Bushově politice (a tím také do začátku celého primárkového klání větší rozpaky v republikánském táboře, s jakými hesly se prezentovat), ani demokratům v USA toto vědomí automaticky nestačí k uplatnění jakési papírové převahy nad republikány. Primárky běží fakticky vesměs dvoukolejně; v každém z obou předvolebních táborů se nejdřív má – a musí – vyprofilovat vlastní kandidát pro střetnutí s kandidátem protistrany. Těch původních kandidátů, kteří do tohoto zápasu o popularitu vstoupili, byly málem dvě desítky. Jeden už odstoupil ze soutěže; světově známý republikán Rudy Giulliani zatím ještě do tohoto klání nevstoupil. Někteří z kandidátů hodně vsadili na to, že na sebe musí upozornit hned z počátku, jiní počítají především s nutností získat dostatečné zázemí příznivců především v početně silných státech Unie (jako je třeba Kalifornie). Zřejmě vždycky hodně napovědělo pro další šance uchazečů o tuto funkci únorové hlasování ve 22 státech v jednom dni (letos to bude 5. února). Po 5. únoru by měly být vyhlídky na obou stranách dostatečně napovězeny; takže potenciální špičkoví kandidáti z obou politických stran už by také měli profilovat svá hesla s ohledem na možného protikandidáta, nejen na konkurenci ve vlastní straně.

Je zajímavé, že ty americké „primárky“ ani Evropa nevnímá jenom jako především věc voličů USA. Prezident USA zcela zásadním způsobem ovlivňuje dění v celém světě. Vždyť Spojené státy jsou dosud hegemonem tohoto našeho světa. V ČR veřejnost jako kdyby se zabývala okatě a viditelně jen tím, co reflektují bulvární periodika. --- Samozřejmě že se pak může v evropském tisku stát leccos. Přání bývá otcem myšlenky; pro EU není jedno, kdo bude příštím prezidentem USA. Stalo se dokonce, že renomovaný britský „Independent“ minulou středu ráno ještě měl v titulku se sebedůvěřivým předstihem, že Barack Obama v primárkách z New Hampshire navázal dále svou neuvěřitelnou pouť; ač tam vyhrála Hillary Clintonová. Je opravdu nepřehlédnutelné, jak některá média prezentují senátora Obamu. Obama jako kdyby byl zároveň synem amerického „melting pot“ (tj. „tavicí kádě“, v níž mizí jazyková, kulturní a rasová odlišnost jako vzájemně dělící faktor). Zároveň mnozí i Obama sám hlásají, že jeho případná demokratická kandidatura je příslibem k navození „velké změny“. Také možná bude hrát svou roli, že je nebývale na americké poměry mezi možnými kandidáty na prezidenta poměrně mlád; má teprve 46 let. Také jeho poradci jistě zaznamenali, že ho volí mladí (60 % pod 25 let, 50 % pod 45 let). Naopak Hillary Clintonová stále by mohla zdůrazňovat své osmileté zkušenosti z Bílého domu a nemálo i to, že kandiduje na tuto klíčovou funkci nejen jako nanejvýš kompetentní profesionálka, ale zároveň – poprvé – žena. Varovným signálem zatím je, že ještě v polovině října 2007 v celonárodních anketách získala Clintonová 51 % a Obama jen 21 %, zatímco v polovině ledna je to zatím mezi těmito dvěma kandidáty spíše „nerozhodně“. V Jižní Karolíně je hodně obyvatel tmavé pleti. Tam Clintonová své případné střetnutí s Obamou odepsala. A John Edwards jako „třetí vzadu“ mezi demokraty také má ještě nejedno želízko v ohni; mj. také dík solidní argumentaci, se kterou předstupuje mezi své potenciální voliče.

Pokud jde o republikánský tábor, tam je mnohem nepřehlednější situace. Především na začátku všechny mohlo překvapit stále výraznější skóre předpovědí hned pro ty první primárky v Iowě; pak je vyhrál zprvu ne právě valně zvažovaný Mike Hucabee. Huckabee nejen umí působivě řečnit; kromě toho, že je baptistickým pastorem, je o něm rovněž známo, že neuznává evoluci. Už také jedny primárky vyhrál jak veterán vietnamské války McCain , tak bohatý mormon Romney . proslulý starosta New Yorku v době „11. září“ 2001 Rudy Giulliani ještě do tohoto klání nevstoupil.

Těmito letmými poznámkami jsem – doufám – dostatečně upozornil na to, že není volba jako volba. Ve Spojených státech musí vážný kandidát na prezidenta být rok v přípravě na zásadní boj o tuto funkci, nato být 5 měsíců v plném zápřahu volebního klání od jednoho státu Unie k dalším státům Unie, se snahou všude uspět jako důvěryhodný kandidát. A pak zápolit o kandidaturu na sjezdu vlastní politické strany, a následně uspět v celonárodních volbách proti protikandidátovi konkurenční politické strany (není-li navíc nezávislý kandidát).

Samozřejmě že to stojí hodně peněz, osobní energie, ale i času. Na to my v ČR nemáme ani tradici, ani peníze, ani nervy. Ani zájem by u nás o takovou formu nebyl. Tak co! Taky jsme malá země. Ale volby v USA se nás také proto zvýšenou měrou týkají. Nejen kvůli možné vojenské radarové základně v Brdech.

Komu před prezidentskou volbou přihořívá?ZDE