Pan Kohout odpověděl v BL na mou poznámku ohledně hlouposti použít v Americe oprátku jako umělecký výraz boje proti zhůvěřilosti tamních finančních institucí.

Jeho odpověď se ale příliš nesetkává s tím, co jsem napsal. Souhlasím s ním, že bankám samozřejmě jde o zisky a to pokud možno co největší, ostatně to mají v pracovní náplni.

V severní Americe, ale i jinde platí sebezáchovné pravidlo "read small print", tedy zajímejte se o podmínky, které jsou napsány na konci smlouv nebo inzerátu písmem nepoměrně drobnějším než nabídka sama.

Lze se obávat, že průměrný Američan nebo Kanaďan drobný tisk nečte, protože mu valně nerozumí. Proto naletí obchodníkům s automobily a přijímá od obchodních domů kreditní karty s ročním úrokem kolem 28%. Přitom občan, který nemá přímo katastrofální "credit rating" si může u banky půjčit na roční úrok kolem 10%.

Podepsat hypotéku bez zvážení vlastních finančních možností a bez odhadu, kolik budu platit, až hájení v podobě nízkoúrokové sazby pomine, je stupidita prvního řádu.

Aby bylo jasno, Američané a Kanaďané jsou především obětí (ne) vzdělávacího systému. Odcházejí do života zcela nepřipraveni na tvrdé marketinkové praktiky, a proto lehce padají do pasti (i když se trochu naučili číst). Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, zde platí dvojnásob.

Před několika týdny přinesl kdosi do práce noviny s reklamní přílohou: Kupte si pohovku a začněte splácet až za rok. Velká písmena ještě dodávají, že je-li celá suma zaplacena najednou při první splátce, je půjčka bezůročná. To vypadá na první pohled dobře, až na to, že drobný tisk praví, že je zapotřebí zaplatit administrativní poplatek. 150 z nákupu kanape za 1000 dolarů je 15%, tedy víc, než by činila běžná půjčka u banky. Další drobná písmena pak sdělují, že pokud zákazník mine jedinou splátku, je celá částka úročena 30 procenty. Čili: zákazník, který mine první splátku, lhostejno zda nedbalosti a nebo kvůli ztrátě příjmu, bude vlastně splácet půjčku se 45% úrokem.

Chci tím říct, že ve společnosti nevzdělanců jsou umělecké snahy Milana Kohouta odsouzeny k nepochopení a v případě zvolení špatných výrazových prostředků i ke konfliktu s mocí.

Závěrem ještě připisuji vysvětlení, že označení pana Kohouta za hlupáka se vztahuje pouze k aktu, který předvedl s oprátkami před bankou.