Antel, který zemřel ve vídeňském pečovatelském domě na Türkenschanze, se narodil v roce 1913 v hlavním městě monarchie jako syn poštovního úředníka. Svou kariéru zahájil v třicátých letech minulého století, když navštěvoval První vídeňskou akademii zvukového filmu a již v roce 1933 se jako dvacetiletý pokusil natočit sportovní film "Vagabundi".

I když film nebyl dokončen, vstoupil do povědomí světové kinematografie svými odvážnými záběry z divoké vody a podařilo se je prodat jak do Evropy, tak i zámoří. To mu otevřelo cestu do Německa, kde pracoval od roku 1935 a ještě před anšlusem získal německé státní občanství , které si podržel až do roku 1960. Až do začátku války pracoval jako vedoucí produkce na řadě tenkráte úspěšných filmů.

V roce 1939 musel nastoupit vojenskou službu, ale nemusel bojovat na frontě, natáčel další filmy a organizoval frontové divadlo. V roce 1944 se vrátil z Ruska zpět do Vídně a zde nakonec padl do zajetí Rudé armády. Vrátil se po skončení války v roce 1945 a tři roky poté začal již natáčet další filmy.

Stal se známým i ve Spojených státech. Natáčel pro ně krátké hudební filmy, které, jak Antal prohlásil, z něho udělaly "prvního rakouského televizního režiséra". Filmovou krizi šedesátých let, vyvolanou rostoucím zájmem o televizi, překonal filmy o sexu, které opět naplnily pokladny kin.

"Publikum chtělo vidět filmy o sexu, prohlásil Antal, tak jsem je dělal. Doba těchto filmů spustila lavinu". V roce 1976 se pokusil o mezinárodní produkci s Tony Curtisem v hlavní roli, která měla předčít mistrovské dílo Felliniho, kritika jej však tak nehodnotila.

Do filmových dějin se mu nakonec podařilo vstoupit pět let poté s filmovou sérií "Bocker". První část vyprávěla o tragikomickém odporu malého řezníčka Karl Bockera proti nacistické diktatuře. Druhý díl se zabýval poválečnou situací a další pak vzpourou malého živnostníka. Čtvrtý díl jej pak zavedl do Maďarska v roce 1956 do doby protikomunistického povstání. Ještě devadesátiletý po úspěchu předchozích filmů natočil páté pokračování "Pražské jaro 1968".

Jednu z hlavních rolí zde vytvořila rakouská herečka Karolina Vašíčková, jejíž rodiče právě v tomto roce opustili tehdejší Československo.

Jeho pátá žena Sybilla požádala, aby bylo o smrti Franze Antela pouze oznámeno, že "režisér tiše zesnul".