20. 9. 2006
Úskalí lékové politikyLéková politika jako součást zdravotní politiky je nesporně významným faktorem ovlivňujícím efektivitu zdravotnického systému. Bohužel, v rámci transformace zdravotnictví se o její adekvátní nastavení v podstatě pouze stále pokoušíme. Hlavní příčinou je hledání nového modelu lékové politiky v situaci, kdy již stát není majoritním (a de facto ani minoritním) producentem léků, tak jak tomu bylo před listopadem 1989. Realita je nyní taková, že po opuštění role státu v produkci léků jsou novým aktérem lékové politiky farmaceutické firmy (výrobci léků), jejichž zájem lze shrnout do jedné věty - prodat na daném území co nejvíce léků za co nejvyšší cenu. To není nic nemravného, to jsou zákony trhu a nebude-li tak postupovat jedna firma, udělá to jiná. |
Zájmem státu, případně veřejné zdravotní pojišťovny pak je, aby spotřeba léků byla realizována v tom objemu, který povede k optimalizaci zdravotního stavu pacientů - tedy ani příliš velkém (plýtvání), ale - pro někoho možná překvapivě - ani příliš malém (to by vedlo ke zhoršení zdravotního stavu populace díky neadekvátnímu nebo nemodernímu léčení určitých onemocnění). Střet těchto dvou základních zájmů je tedy prubířským kamenem lékové politiky - podotkněme ještě, že při určité úrovni znalostí a vyjednávacích schopností obou stran může (ale nemusí) dojít i ke vzájemnému pochopení pozic a tomu, že jedna strana nebude požadovat od druhé nemožné. Ekonomická specifika lékové politiky jsou velmi podrobným souborem faktů, zkusme si proto uvést alespoň některé z nich
Z uvedených bodů plynou poměrně zásadní závěry pro pozici správců veřejných prostředků ve zdravotnictví, ať už je jimi ministerstvo zdravotnictví nebo veřejné zdravotní pojišťovny. Hlavním problémem lékové politiky nejsou levné léky, jejichž zneužívání se často medializuje, ale nákladné léky a jejich alokace v systému. Efektivní léková politika musí být zaměřena zejména na vyjednávání o cenách těchto nákladných léků, nikoli o jejich spotřebě, protože ta je typicky přísně a jasně indikovaná.
Úspěchy v lékové politice zaznamenáme proto, zdá se, zejména tehdy, pokud budeme tato základní ekonomická fakta respektovat. Viditelnými projevy pak může být třeba pokračování trendu poklesu ceny léků na našem trhu, která patřila ještě v loňském roce k jedné z vyšších hodnot v rámci EU. Neznamená to, že cílem úspěšné lékové politiky je postupná likvidace výrobců léků - potřebujeme je přece k tomu, aby kvalitní a cenově dostupné léky vyráběli a byli schopni je kdykoli nabídnout třeba i s objemovou rezervou. Také je nutno - byť nepřímo přes cenu léku - financovat výzkum a vývoj léků nových. To ale všechno ještě neznamená, že se správci veřejných prostředků musí nutně stáhnout do defenzivy a uhradit výrobcům léků vše, co požadují. Ekonomicky racionální to určitě není. |