Účelem má být chránit druhého manželského partnera před nákazou. Je to jen technický ústupek, založený na dvou starobylých principech, ale vzhledem k tomu, že katolická církev odmítala po dobu delší než jednu generaci přijmout jakékoliv, i jen minimální změny, jde vlastně o revoluci.

V době, kdy je virem HIV nakaženo 40 milionů lidí a každým dnem vzniká dalších 13 000 případů, je Vatikán terčem obvinění, že přispívá k šíření choroby AIDS tím, že zakazuje užívání prezervativů.

Podle zdrojů blízkých Vatikánu už schválil úřad pro pastorální péči dokument, vysvětlující nový postoj katolické církve. Dokument musí být nyní zhodnocen Kongregací pro doktrínu víry a musí ho pak schválit papež Benedikt XVI.

Není nic jistého, dokud dokument papež nepodepíše. Avšak to, že více než deset vlivných kardinálů změnu postoje katolické církve v této věci opatrně schválilo, je považováno za signál, že změna bude téměř určitě schválena.

Od encykliky papeže Pavla VI. Humanae Vitae z roku 1968 je v katolické církvi antikoncepce tabu,. Avšak v roce 1968 neexistovala pandemie HIV/AIDS. Katolická církev podle kritiků nezměnila svůj postoj po celou jednu generaci, zatímco mohla katastrofu nemoci HIV/AIDS povolením kondomů alespoň zmírnit.

Změnu naznačil minulý měsíc kardinál Carlo Maria Martini, bývalý arcibiskup z Milána, liberální duchovní, jehož mnozí chtěli mít nástupcem za Jana Pavla II. Martinimu je 79 a je považován za dominantní hlas v koleji kardinálů.

Kardinál Martini napsal pro italský týdeník L'Espresso: "Samozřejmě, užívání profylaktických pomůcek může být za některých okolností považováno za menší zlo. Jde především o konkrétní situaci manželských párů, jeden z nichž je nakažen AIDS. Je povinností tohoto partnera ochránit druhého partnera a musejí být schopni se ochraňovat."

Kardinál Martini zde odkazuje na legitimitu sebeobrany: pokud je přežití ženy ohroženo sexuálními požadavky jejího muže, má plné právo se bránit - tím, že přesvědčí muže, aby použil kondomu - i když je důsledkem to, že nedojde k početí dítěte.

V roce 2004 řekl totéž kardinál Javier Lozano Barragàn, předseda papežské rady pro zdravotní péči. Uvedl: "Jestliže chce nakažený manžel sexuální styk s manželkou, která není nakažena, pak se ona musí bránit všemi prostředky, které má k dispozici." Dodal, že je to v souladu s katolickou teologií, která učí, že součástí sebeobrany může být i zabití, pokud je nutné k záchraně života.

Ani Martini ani Barragan dosud veřejně nepodpořili užívání kondomů - vatikánská politika "pro-life", podle níž je účelem sexu jedině plození dětí, zůstává plně v platnosti. Avšak v katolické církvi má hra s jemnými morálními nuancemi dlouhou tradici.

"Tradičně mají zpovědníci a kněží už dávno povoleno, aby doporučovali řešení, které je 'menším zlem', má-li se zabránit většímu zlu, konstatoval John Allen z amerického týdeníku National Catholic Reporter. "Například, když šéf mafie přizná při zpovědi svému knězi, že se chystá zabít nepřítele a není možné ho přesvědčit, aby to nedělal, kněz mu může radit, aby ho raději jen zmlátil. To neznamená, že kněz zbití oběti schvaluje, jen ho toleruje, aby nedošlo k horšímu výsledku."

Papež Benedikt XVI., který je právě v úřadě rok, je nepravděpodobným reformátorem. Po dlouhá desetiletí byl znám jako ortodoxní "vynucovatel víry" pro papeže Jana Paula II. Avšak mnozí informovaní pozorovatelé ve Vatikánu jsou přesvědčeni, že hlavní překážkou byl právě Jan Pavel II.

Podrobnosti v angličtině ZDE