Není prach jako prach

Zdravotních účinky polétavého prachu jsou zkoumány už po desetiletí. Při hodnocení vlivu prachu na zdraví člověka činí problémy značná variabilita jeho vlastností způsobuje, a proto je klíčové pro stanovení zdravotních rizik a zavedení regulačních stanovit, jak nebezpečný je prach určitého složení či z konkrétního zdroje. Výsledky medicínských studií ukazují, že může být velmi podstatný rozdíl ve zdravotním účinku rozdílných druhů prachu. Není jedno jestli při procházce přírodou člověk vdechuje větrem zvířená a obroušená zrníčka půdy ze zoraného pole nebo jestli je nucen vdechovat na Václavském náměstí drobné sazičky z dieselových motorů, kterými ovzduší v centru Prahy zamořují desetitisíce automobilů valících se po severojižní magistrále.

Podle výsledků epidemiologických studií třeba soustředit pozornost zejména na procesy spalování, např. domácí topeniště, kotelny, teplárny a elektrárny, hutě či spalovny odpadů, automobily a letadla. Částice prachu vzniklé spalováním mají poměrně velký povrch a obsahují často i řadu nebezpečných sloučenin jako jsou třeba polyaromatické uhlovodíky nebo těžké kovy.

Jako zvláště nebezpečné byly vyhodnoceny prachové částice unikající z dieselových motorů, což má značný význam i pro Českou republiku, kde se bohužel v posledních letech zvyšuje podíl automobilové dopravy na znečištění ovzduší, zejména v hustě obývaných oblastech. V Česku roste významně i objem nákladní automobilové dopravy (včetně tranzitu kamionů) a vzhledem k poloze naší země uprostřed Evropské unie může tento trend představovat i vážnou hrozbu do budoucna. V tomto ohledu je za negativní trend možné označit i to, že stoupá množství dieselových motorů v osobních automobilech a že automobilky vkládají velké sumy do reklamy na vozy s dieselovými motory. Automobily s dieselovými motory, ale na rozdíl od vozu poháněných bezínem nemají katalyzátor, který by snižoval množství nebezpečných zplodin ve výfukových plynech.

Jak nám prach škodí?

Na základě desítek vědeckých studií byla v 80. letech 20. století odvozena tzv. funkce dávka-odpověď, která umožňuje odhadnou vztah mezi koncentrací prachu v ovzduší a úmrtnosti. Výzkumy v nejrůznějších zemích světa prokázaly souvislost mezi průměrnou denní koncentrací prachu v ovzduší a vyšší nemocností následující den. U astmatiků byl zjištěn vliv rostoucí koncentrace prachu na zhoršení příznaků nemoci a na růst užívaní léků. U dětí existuje také významný rozdíl v úmrtnosti na pneumonii v závislosti na průměrné roční koncentraci prachu v ovzduší. Řada studii prokázala i synergický efekt působení polétavého prachu a oxidů síry, s nímž mělo bohatou zkušenost i komunistické Československo, kde bylo sirnaté hnědé uhlí těžené v Podkrušnohoří významným palivem v domácnostech i v neodsířených a špatně odprášených elektrárnách a teplárnách.

Praha - nejprašnější evropské velkoměsto

Znečištění ovzduší prachem je bohužel v Česku značně vysoké. V rámci projektu Čisté ovzduší pro Evropu (CAFE - Clear Air For Europe) provedla holandská Agentura pro hodnocení životního prostředí porovnání čistoty ovzduší asi ve 30 velkých evropských městech. Z hlediska znečištění ovzduší polétavým prachem vyhodnotila jako vůbec nejhorší situaci v Praze, přičemž na do podobné kategorie měst-špindírů patří třeba Turín, Řím nebo Barcelona. Naopak jako zdaleka nejčistší bylo naopak vyhodnoceno ovzduší švédského Stockholmu a poměrně dobrá situace je též třeba v Helsinkách, Birminghamu či Paříži.

Problémy se znečištěným ovzduším však nás nemá jen Praha, neboť podle oficiálních statistik bylo v roce 2003 v pěti městech s překročenou roční průměrnou koncentrací polétavého prachu vystaveno nadlimitním hodnotám znečištění 83% obyvatel. V lednu 2005 vstoupilo v platnost zpřísnění normy Evropské unie pro znečištění ovzduší prachem a mnohá česká města stačila už koncem března vyčerpat celoroční kvótu dní, kdy smí být překročen denní limit PM10 (50 mikrogramů/m3).

Existuje "bezpečná" koncentrace prachu?

Hodnocení zdravotního rizika v minulosti vycházelo u polétavého prachu z přesvědčení, že lze nalézt "bezpečnou" koncentraci škodliviny, která nezpůsobuje žádné nežádoucí účinky. Na této teorii tzv. "prahového působení" bylo založeno vyhlašování i hygienických limitů, které vytvářelo ve veřejnosti představu, že pokud není překročena limitní koncentrace škodlivin, nemá znečištění ovzduší vliv na zdraví.

V roce 2004 však Světová zdravotní organizace (WHO) konstatovala, že ani nejnovější epidemiologické studie nebyly schopné jednoznačně stanovit prahovou hodnotu pro polétavý prach. Prokazují naopak existenci nežádoucích účinků i pro hodnoty znečištění, které v minulosti nebyly zkoumány. Ve stanovisku WHO se uvádí, že "pojem prahové hodnoty je spíše iluzorní ... neboť nevyhnutelně existují hluboké rozdíly v individuální senzitivitě". Proto WHO doporučuje místo stanovování limitů znečištění používat závislost mezi koncentrací, které jsou obyvatelé vystavení, a reakcí organismu, která může být u odlišných skupin obyvatel různá. S obdobnou koncepcí "bezprahového účinku" škodlivin mají už odporníci zkušenosti, neboť je užívána pro hodnocení rizika onemocnění rakovinou, kde je počítána pravděpodobnost onemocnění klesající s velikostí expozice.

WHO nyní i pro polétavý prach považuje podobnou závislost mezi expozicí a účinkem za lepší základ pro přijímání opatření k regulaci kvality ovzduší než pohodlné spoléhání na "bezpečné" koncentrace. WHO konstatuje významné dopady na zdraví lidí (včetně výrazného zkrácení průměrné délky života) i v případech, kdy limitní hodnota znečištění není překročena. Experti Světové zdravotní organizace došli k závěru, že snižování znečištění ovzduší i pod současnými normami bude mít za následek zlepšení zdraví obyvatel. Převedeno do každodenní praxe to naopak znamená, že ke zhoršení zdravotního stavu obyvatel může vést i výstavba nového zdroje polétavého prachu (např. parkoviště, silnice, spalovny, elektrárny, slévárny atd.), která nepovede k překročení stávajícího hygienického limitu.

WHO proto vládám doporučuje, aby se intenzivně věnovaly snížení úrovně znečištění ovzduší, protože povede ke zlepšení zdraví lidí, včetně výrazného prodloužení průměrné délky života. A to dokonce i v oblastech, kde je dnes znečištění silně pod limitem pro polétavý prach stanovený Evropskou unií.

Existuje celá řada dobrých příkladů toho, že lze v poměrně krátké době podstatně zlepšit ovzduší města. Třeba americká Atlanta kvůli letní olympiádě v roce 1996 zavedla komplex opatření, který poměrně rychle snížil znečištění ovzduší a prokazatelně zlepšil i některé indikátory zdravotního stavu. Doufejme, že se podobnými příklady dají brzy inspirovat i radní českých a moravských měst.

Co je polétavý prach?

Jako polétavý prach jsou obvykle označovány tuhé částice unášené vzduchem, které se liší svou velikostí i chemickým složením i původem. Lidé jsou polétavému prachu vystaveni zejména vdechováním znečištěného ovzduší. Ukládání částic v dýchacím ústrojí je závislé jak na jejich velikosti, tak i na způsobu dýchání. Obvykle jsou za polétavý prach považovány částečky menší než 10 mikrometrů a jejich obsah v ovzduší se vyjadřuje jako hodnota PM10. Předpokládá se, že částečky nad 10 mikrometrů jsou při běžném povrchovém dýchání nosem zachycovány na sliznici dutiny nosní. Částečky v rozsahu 5 až 10 mikrometrů se usazují v jemných dýchacích cestách. S rostoucí hloubkou dýchání roste množství větších částic strhávaných proudem vzduchu do hlubších částí dýchacího ústrojí.

Zdravotní vlivy polétavého prachu

Účinky krátkodobého působení: zvýšení počtu zánětlivých onemocnění plic, nepříznivé účinky na kardiovaskulární systém, zvýšení spotřeby léčiv, zvýšení počtu hospitalizací, zvýšení úmrtnosti.

Účinky dlouhodobé působení: snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, růst onemocnění dolních cest dýchacích, zvýšení počtu chronických obstrukčních onemocnění plic, snížení předpokládané délky dožití (převážně v důsledku úmrtnosti na srdečně-cévní a plicní onemocnění).

Jde u upravenou verzi článku, který byl publikován v časopise EKO - ekologie a společnost.

Ambrozkovo ministerstvo obhajuje zachování špinavého vzduchu pro Česko ZDE

autor je odborný konzultant STUŽ v oblasti ekologických a zdravotních rizik