Poodstupme a pokusme se uvažovat o troskách z minulého týdne - britský premiér byl vážně oslaben, protože se rozhodl následovat Washington, nikoliv Brusel.

Jaký vztah Evropy k Americe chceme? (Nemá smyslu nadávat na George W. Bushe, pokud to nevíme.) Jsme součástí jakž takž soudržné Evropy, anebo je Británie jen volná součástka, která bezcílně pluje na vlnách někde uprostřed Atlantiku? Rozhodujeme o bezpečnostních otázkách na domácí původě, anebo to necháme komukoliv, kdo náhodou vyhraje americké volby v důsledku rozhodování voličů v Iowě? Jak zachráníme svou planetu?

Jde o otázky, které vyžadují chladnou úvahu. Nevyžadují černobílá rozhodnutí - vyžadují sebeanalýzu a sebeznalost. Jsou důležitou podmínkou pro rozhodovací okamžik, který ovlivní veškerou budoucnost britské společnosti.

Britští konzervativci o těchto otázkách před volbami nediskutovali, protože před nimi stačí se jen zmínit o Evropě a začínají hned zuřit a chovat se jako šílenci. Liberální demokraté o Evropě nediskutovali, protože chtěli porazit konzervativce. Labouristická vláda hovořila "o školách a o nemocnicích".

Jsme evropským národem píše Preston o Britech. Můžeme být v Evropě velmi vlivným hráček - anebo nesmírně sebeničivou silou. Je ústavní smlouva konsensuálně dokonalá? Samozřejmě, že ne. Francouzi ji nemají rádi, protože ji považují za anglosaské spiknutí. Konzervativci ji nemají rádi, protože si ji nepřečetli, ani se ji nepokusili jí porozumět.

Řekněme si to jasně: Chceme-li skutečně, aby šlo hospodářství do háje a aby politikové zcela ztratili kontrolu nad skutečností, představme si situaci po odmítnutí evropské ústavní smlouvy.

Konzervativci nemají žádný plán pro evropský projekt v smrtelné fázi rozkladu, labouristé také ne. Stojíme před dilematem, jemuž není možné uniknout. Buď kupředu, nebo zpět. Podpoříme konečné vítězství v Evropě?

Kompletní článek v angličtině ZDE