Které problémy jsou aktuální

Každý vnímá problémy ze svého úhlu pohledu. Vlastně ani nechápu, proč (patrně především v Praze?) existuje strach z komunismu... Nechápu, proč vzniklo zájmové sdružení signatářů, které má v prvé řadě strach právě z komunismu. A už vůbec nechápu proč vzniká právě teď. Zcela jistě se mělo bít na poplach, např. tehdy, když byl ministrem průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý -- bývalý člen KSČ, v devadesátých letech dlouho nejoblíbenější (!) politik.

Nemám pocit, že ideje komunismu jsou dnes přitažlivé. Vidím několik starých politiků, kteří dovedně využívají ekonomické situace a umně rétoricky hrají svůj part. O nic hůře než druzí. To neexistují aktuálnější problémy na které je opravdu nezbytně nutné upozorňovat?

Mohl bych např. dlouze mluvit o stále rostoucí nezaměstnanosti. V Německu je nejvyšší od 2. světové války -- přes 5 milionů nezaměstnaných, v ČR se pomocí metodické změny (přešli jsme na metodiku EU) snížilo vykazované procento z dřívějších více než 10 % na cca 8,6 %, mezitím ale nezaměstnanost postupně roste a jsme zase přibližně na deseti procentech. V absolutním počtu nezaměstnanost v ČR vzrostla z počtu 500 tisíc přibližně na 550 tisíc...

Velmi dlouze bych mohl popisovat stále narůstající dluhy, kdy nejprve vláda ODS se naučila "hospodařit" (samozřejmě se slovem "hospodárnost" vláda ODS neměla nic společného) s trvalými injekcemi z velké privatizace a když tento zdroj financí začal vysychat, předala vládu sociální demokracii. Samozřejmě, že nelze vytvořit vyrovnaný rozpočet, když nebyl ani dlouhou řadu let před tím! Peníze z privatizace nešly na transformaci ekonomiky od nepovedeného "komunismu", prostě se ve velkém prošustrovaly...

Mohl bych umně sestavovat číselné řady z nichž by bylo jasně vidět, jak roste počet sebevražd, což je zcela jistě velmi vypovídající údaj. Podobně i počet krádeží či dalších násilných činů. O vysokém počtu dětí v ústavech (snad to je česká specialita?) nemluvě...

Mohl bych se smutně a dlouze pozastavovat nad tím, jak je možné, že tragicky nízký počet narozených dětí vlastně nikoho vážně nezajímá. Snad jedině dobrý politik Špidla se pokouší na tento patrně nejkritičtější prvek přítomnosti s dlouhodobými negativními následky upozorňovat alespoň v EU. Poloviční natalita kupodivu nezajímá ani ekonomy, kteří by jako první měli bít na poplach a měli by jasně celé společnosti vysvětlit, že pokud nebude existovat dostatečně početná (pracující) mladší generace, zbudou důchodcům -- s libovolně velkým finančním důchodovým portfoliem -- jen oči pro pláč, protože mladší generace se jistě zařídí tak, aby v prvé řadě uživila především sama sebe. Zcela jistě tedy poroste generační napětí...

Neexistuje řádná studie, která by jasně zhodnotila, jak velká část dnešního majetku patří v ČR cizincům. Ostatně to je už jedno, přídavné jméno "národní" je dnes vlastně vulgarismus. Kladnou hodnotu má pouze tehdy, když se pojí se lidovými zvyky, např. "národní kroj", "národní píseň" atp. Národní politika (tj. politika, která by hájila zájmy lidí, kteří dnes žijí v jednom kraji a dříve tvořili jeden národ) neexistuje, v kurzu je cestování a míchání ras. (Řečeno úmyslně zkratkovitě a provokativně.)

Vnímá hlava Praha pocity svého těla?

Přesto existuje bohatý mikroregion Praha, který z různých příčin (turizmus, centrály velkých firem, státní správa) ekonomické problémy nepociťuje a snaží se je (proč existuje strašidlo komunismu? kvůli jedné libovolně manipulující osobě - Grebeníčkovi -- jistě ne...) místo řady uvážlivých a moudrých řešení spíše nevidět. Znalý psycholog by možná něco utrousil o fenoménu vytěsňování, kdy rozum se snaží všemi způsoby najít nějaké jiné vysvětlení pro něco, co by místo uhýbání mělo být spíše pochopeno. Vnímejme tedy jasně voliče KSČM, jsou pouze lakmusovým papír (bez ohledu na jejich politickou přesnost či pomýlenost), který neříká nic jiného, než jediné: "nežije se nám tady lehce, zdá se, že dříve se nám tu žilo líp..."

Je už opravdu načase, abychom se zbavili představy, že zítra bude líp. Každý soudný politik by měl jasně říct, že je nutné velmi rázně reformovat mnoho veřejných rozpočtů -- nikoliv proto, abychom žili ve větší pohodě a blahobytu, ale abychom žili alespoň tak, jako dnes. Nečekejme, až věci samy dojdou ke svému mechanickému (revolučnímu) naplnění.

Předvídejme, jednejme

Zamezme neefektivitě veřejných financí, zaveďme pro celou veřejnost jasné a snadno pochopitelné (nejlépe přímo na internetu průhledné) účetnictví (obce, města, nemocnice, školy, policie, úřady...), kde nebude možná korupce a jakákoliv "malá domů". Toto jsou důležité úkoly, na kterých se musí naše politická reprezentace shodnout. A je úkolem každého dobrého novináře tyto trendy tak zesílit, aby v příštích řádných volbách (budou již tak brzy) byli zvoleni ti politici, kteří boj proti korupci a propojení politiky a ekonomiky (viz neblahý Silvio Berlusconi) myslí skutečně upřímně.

Myslím, že není mnoho času. Jakmile do korupce a politických machinací bude zapojena většina vlivných osob, stane se boj proti korupci pouze rétorickým cvičením novinářů. Ostatně mám pocit, že tomu je tak už dnes. Jasně a rázně skoncovat s propojením politiky a ekonomiky se nám už podařit nemůže, je příliš pozdě, prospali jsme patnáct let. -- Nevíte, kde se podepisuje petice proti korupci? Rád bych se připojil...