Je velmi pravděpodobné, že nevojenská veřejnost okamžitě označí tento incident za "válečný zločin", avšak tyto šokující záběry, jakkoliv autentické, jsou jen jednou částí celé situace, píše autor.

Voják vidí věci nesmírně černobíle a jasně. Jestliže dostane rozkaz, aby nějakou oblast vyčistil, musí použít své iniciativy, ale má také určitý výcvik, který mu umožní, aby to provedl rychle a bez ztrát na své straně.

Účelem výcviku je naučit vojáka dělat maličkosti, jednoduché věci, aby, když začne být situace složitá, byl stále ještě schopen fungovat. Existuje například výcvik jak "vyčistit prostor". Je to bojová taktika, kterou v současnosti používají všechny armády na světě, k zajištění oblasti, která byla právě dobyta. Kontextem je: právě se odehrála bitva, na místě budou ležet mrtvoly a zbraně. Jakmile se celé místo zkontroluje (což bude trvat pár vteřin, maximálně dvě minuty), velitel oddílu dá dvěma vojákům rozkaz, aby "vyčistili prostor".

Hlavním účelem je získat výzvědné informace - dokumenty, mapy, vysílačky. Jestliže víte, že v místě byli donedávna lidé, kteří se vás snaží zabít, přiblížíte se k mrtvole a začnete jí hrabat v kapsách, aniž byste stoprocentně věděli, že ten člověk není ještě živý a nezapíchne vás patnácticentimetrovým nožem? Takže jestliže tam jsou mrtvoly, nepřibližujete se k nim. Dokud jste do každé z nich nevypálili alespoň dvě rány, většinou ze vzdálenosti několika metrů. Pak zůstane jeden voják vzadu a kryje druhého. Ten druhý přiběhne k ležícímu tělu a nejprve si na něj lehne, aby ho znehybnil a znemožnil nepříteli použít ze země zbraně. Pak voják obrátí mrtvolu směrem ke svému partnerovi, aby ten mohl zjistit, zda není mrtvola spojená dráty s výbušninami. Představa je ta, že pokud by mrtvola v této chvíli vybuchla, vojáka by alespoň trochu krylo před výbuchem mrtvé tělo a druhý voják je mimo dosah.

Toto je jedna ze stovek základních operací, které používají vojáci. Najdete to v každé armádní příručce pro bojiště. Je to naprosto standardní praxe pro zajišťování dobytého území, založená na trpkých zkušenostech, kdy armáda přišla o vojáky, protože nepřátelští bojovníci vstali a utekli, anebo na vás zase začali střílet.

V době války o Falklandské ostrovy mi bylo 22, pokračuje dále autor, a to jsem byl starý. Většině vojáků bylo 18 a 19. Píše o tom, že v jednu chvíli na ně Argentinci začali střílet protitankovým dělem ráže 100 mm. Náboj mu proletěl kolem ucha. Zasáhl britské dělo za ním a usmrtil dva chlapce, které autor znal. Byli roztrháni na kusy.

Všude ležely mrtvoly, naše i jejich. Viděl jsem jednoho zdravotníka, jak lije do úst vojáka, jemuž střela utrhla obě nohy, pět ampulí morfia, snažil se ho milosrdně usmrtit. Nešlo to. Bylo to děsivé místo. Autor pokračuje:

Střílel na nás neustále zděšený a nepředvídatelný nepřítel. V jednu chvíli na nás Argentinci stříleli nepřetržitě dvě a půl hodiny. Druhý den byl můj kamarád roztrhán na kusy.

Ještě dlouho po hlavním útoku chodili po bojišti sem a tam skupinky Argentinců. Bylo absolutně jasné, co člověk musel udělat, když viděl Argentince se zbraní: zastřelit ho. Druhá strana se dosud oficiálně nevzdala: válka neskončila.

Nevěřím, pokračuje britský voják, že je někdo kdy vůbec připraven na realitu válečné situace, ale podstatou výcviku je přeměnit vojenskou činnost na celou řadu drobných úkonů, drilů, které opakujete znovu a znovu. Pak se ty drobné části pospojují a udělají z vás zase vojáka. Naučíte se soustřeďovat se na ty podrobnosti, abyste nemysleli na to, co se asi stane, pokud vás zasáhne střela. Bojujete za kamarády, kteří stojí vedle vás, nebojujete za vlast ani za královnu či prezidenta.

Každý národ bojuje ve válce podle svého charakteru. Můj výcvik mě naučil, abych používal agresi chladně, bez emocí, bez hněvu. Agresivně hněvivé chování, jehož jsme svědky u amerických vojáků, vždycky vede ke kolaterálním škodám.

V armádě jsou v podstatě stejně různí lidé a mají stejné vlastnosti jako lidé kdekoliv jinde. Vlastně spíš je to tam lepší než v normální společnosti, protože výcvik vyloučí všechny pochybná individua, míní autor.

V každé válce se dějí neblahé věci. V každé válce se může rozložit disciplína. Nejčastěji se lidi prostě obrátí a začnou utíkat pryč.

Zvlášť drsné jsou boje ve městech. To, co dělají tito vojáci v městě Fallúdža, je zejména nebezpečné. Musíte si uvědomit, že tohle je bojová technika, vzniklá v důsledku drastických zkušeností, jejímž cílem je omezit vaše vlastní raněné a mrtvé.

Válka je chladnokrevná záležitost a lidi by si to měli uvědomit. Když tam jste, prostě se s tím musíte vyrovnat a udělat tu práci pořádně. Vyřešit situaci a pak vypadnout.

Kompletní článek v angličtině ZDE