Na dovolenou dříve "za hranicemi všedních dnů" nyní "u nás doma v Unii" mi přišla smska se sdělením, že "101 dalmatinů zavrtělo ocasem a Kinderüberraschung to má v kapse". Zmožen sluncem, novým domácím Středozemním mořem a lehkou, zdravou, zeleninovou stravou jsem pochopil, že nejenže vláda tmy byla svržena, ale že je navíc již vše opět zalito jasným sluncem. Když jsem se vrátil na letiště v Ruzyni, lilo sice jako z konve, ale již první rozhlédnutí mi napovědělo, že začíná nová, jiná doba.

Člověk ještě ani nemohl zaslechnout všechny drby, a už z takzvaných otevřených zdrojů bylo jasné, že po obligátních 100 dnech hájení to tady může vypadat tak, že nebude mít kdo vyřknout soudy. Tedy alespoň ty kritické. Začalo razantní odstraňování neloajálních jednotlivců z "velmi strategických" postů ve státní administrativě. Jiné odchody zase nakrmily touhu ulice po krvi totalitních exponentů a podobná estráda se konala s Karlem Hoffmannem, který si měsíc poležel v nemocnici na Pankráci a pak zase hurá domů. Měl alespoň tu nejlepší péči, diktovanou strachem, aby náhodou neumřel ve vězeňské nemocnici... Pravda je taková, že tam neměl vůbec jít, ale to by si musel vzít někdo na zodpovědnost a po "spravedlnosti" dychtící davy by neměly ten krásný pocit, že konečně někdo...Komunistická strana by zase neměla svého mučedníka a vůbec by bylo méně veselo.

O kampani na billboardech a následných mediálních krocích na všech frontách mluví každý. Je až nepochopitelné s jakou přezíravostí. Všichni vědí, co je špatně, i když náhodou pochválí. Málokdo si je ochoten přiznat, že někdo mladý na to má. Pamatuji si na to dobře. Na vševědoucné výrazy velkých soudruhů, když jsme se jim snažili vysvětlit, že jestli to povedou takhle ještě chvíli, tak je z našich budoucích daní na penzi neuživíme. Je to už 20 let a trvalo to pětiletku, než se odebrali s ostudou na smetiště dějin a své zahrádky, zatímco mnohým z těch, kteří je varovali, házel národ špínu na hlavu a kameny do oken.

Já mohu souhlasit s každou pochybou, ale nemohu nevidět, že je tu šance, že se po 20 letech ujme správy našich věcí konečně generace, která se nemusí pořád ohlížet ustrašeně kolem sebe, kdy její příslušníky někdo označí za estébáky, agenty, osmašedesátníky, padesátníky, čtyřicátníky, třicátníky... stalinisty nebo kohokoliv ještě. Skončí věčné slyšení růstu trávy a podobné nesmysly. Ti, pro které byla sametová revoluce šancí k vyřizování starých účtů, už na to prostě nemají. Jsou opotřebovaní, staří a mimo čas a prostor. Pomalu, ale jistě se stávají Jakeši Nového věku, věku Vodnáře...

Musím říci, že nejsem ničí fanda a ze sympatií k sociální demokracii mne nemůže podezřívat snad opravdu nikdo. Je však nabíledni, že růžový dres nových vládců půjde dolů stejně rychle jako růžové brýle mámení jejich odpůrců. Je konec stranických dresů, jsou na tom stejně jako ty prvoligové Gambrinusové a postupně se to bude ukazovat. Řekl bych, že na řadě je dres modrý, na jehož velké skvrny stále ještě setrvačností působí Vizír či Ariel opoziční smlouvy. Nicméně, jak napsal jeden moudrý muž, když citoval učebnici z učňáku místních služeb: "některé skvrny nelze vyčistit bez porušení látky...".

Nelze zapomenout ani na drobné podtrhy v rámci vyjednávání o nové vládě. Na to, jak některým partnerům ČSSD, zdivočelým výsledkem voleb do Evropského parlamentu, bylo moře najednou po kolena. Pokračování kauzy Kořistka dává jasně tušit, že konečně je tady ono "padni komu padni" bez příkras. Řekl bych, že padne všem, protože v tom mohou jet všichni, kromě vybraných členů nové vlády.

Jsem bytostně přesvědčen o tom, že ty dva billboardy jasně říkají, že je tu nová doba a že bude brzo všechno jinak. Možná ještě nikdo netuší jak, ale asi se můžeme spolehnout na to, že brzo začne dým starých smluv stoupat komínem. "Nová hra, nové štěstí" říká teorie her a ne nadarmo k tomu již v osvíceném 18.století připojila pojmy očekávání a užitek. A o tom to je a bude.

Já osobně slyším začátek mnoha budoucích pohádek o tom jak to tenkrát v létě 2004 bylo. Začínají slovy : "Byly jednou dva billboardy..."