Malá dubnová revoluce

Proti vedení Jakuba Patočky a Jana Beránka se nedávno postavil i Daniel Cohn-Bendit, spolupředseda poslanecké skupiny Evropského parlamentu "Zelení/EFA". I on vytkl Patočkovi a Beránkovi, že používají autoritářských metod. Cohn-Bendit podpořil Patočkovy odpůrce z tzv. Otevřené platformy Strany zelených. Protipatočkovská Otevřená platforma, jejímž představitelem je i Petr Uhl, zveřejnila třiatřicet bodů, jimiž kritizuje autoritářské tendence v Patočkově straně. I samo vedení Strany zelených přiznalo, že sedmadvacet těchto kritických bodů je oprávněných. Přesto byli stoupenci Otevřené platformy potrestáni. Česká Strana zelených pod vedením bývalého předsedy Jiřího Čejky měla problémy. Kromě idealistických nadšenců se na ni v minulosti nabalili pochybní jedinci, kteří si z ní, jak se zdá, učinili penězovod k vlastnímu prospěchu. S vážnými finančními nesrovnalostmi měla skoncovat "revoluce" (někteří cynikové ji nazývají "pučem") v dubnu 2003, kdy do Strany zelených vstoupila pod vedením Jakuba Patočky a Jana Beránka, bývalého šéfa Hnutí Duha, celá řada aktivistů z ekologických a lidskoprávních skupin. Stranu měli obrodit autentickou, demokratickou politikou. Proto revoluci v dubnu 2003 podpořili i západoevropští Zelení.

Potíž je, že podle kritiků se pod novým vedením česká Strana zelených proměnila v něco jako náboženskou sektu. S vyhlídkou na volby do Evropského parlamentu prý urputnost a mocichtivost patočkovského vedení sílí. Lidé s kritickými názory ve straně jsou vytěsňováni, stávají se orwellovskými "neosobami".

Ušlechtilý manipulátor

Postavení Jakuba Patočky, lídra kandidátky Strany zelených do EP, charakterizují někteří jako vztah charismatického faráře obklopeného množstvím věřících, většinou ženského pohlaví (bez erotického kontextu) či vztah rockového zpěváka a jeho fanynek. Na své nekritické stoupence působí Patočka svou "ušlechtilostí". Ve skutečnosti je to prý bezohledný manipulátor moci.

Zajímavé je, že ač se stal politickým kandidátem, Patočka nepovažoval za nutné vzdát se funkce šéfredaktora Literárních novin. Argumentuje, že se jeho politická kandidatura jeho zaměstnavateli líbí, je to pro Literárky prý dobrá reklama. To, že novinář - má-li si zachovat kredit - musí být nezávislý, Patočka nechápe.

V českém politickém prostředí jsou Zelení stranou okrajovou a o poměrech v ní by asi bylo zbytečné psát - kdyby nešlo o jev, který má širší význam. Proč se musí v Česku skoro každá politická aktivita, zejména s vidinou blížících se prebend, proměnit v nelítostný, osobní boj o moc? Je skutečně normální zásadou politického boje vzdát se s vidinou pašalíku principů otevřenosti a demokratičnosti? Proč se tak těžko prosazuje princip nezávislosti?